„Ztráta autonomie vedení nemocnic je slabý argument pro setrvání ve slepé uličce,“ říká Pavlík. Dojde k jejich sloučení?

Zdravotnictví v Jihomoravském kraji přešlo po loňských krajských volbách přímo do agendy hejtmana Jana Grolicha. Jak se podle vás tato změna projeví na další diskusi o budoucím směřování zdravotnictví ve vašem kraji?

Pevně věřím, že především jednoznačnou specifikací cílového stavu krajem zřizovaných nemocnic a jimi poskytované péče jak o pacienty, tak zaměstnance, alespoň ve střednědobém časovém výhledu s většinovou politickou podporou v Radě a Zastupitelstvu Jihomoravského kraje.

V minulosti se hodně mluvilo o plném sloučení krajských nemocnic pod vámi řízenou společnost Jihomoravskou zdravotní. Myslíte si, že by se toto téma mohlo znovu otevřít?

Jsem rád, že nutnost změny stávajícího řízení krajských nemocnic je v orgánech Jihomoravského kraje již léta diskutováno a na nutnosti této změny panuje většinová shoda napříč politickým spektrem. Ostatně o tom svědčí i vznik Jihomoravské zdravotní. Já nejsem politik, ale lékařem a managerem ve veřejném zdravotnictví jsem přes 30 let. Stejně jako mnozí mí kolegové souhlasím s tím, že bez reakce na celospolečenské změny i veřejností očekávaný standard kvality a dostupnosti je stávající model zdravotnictví neudržitelný. Máme jen dvě možnosti. Buď reagovat realizací změny, nebo udržovat stávající stav a přihlížet nevyhnutelným negativním změnám, které se uskuteční stejně, ale už bez možnosti naší aktivní kontroly.

Pro mnohé nejen z řad volených zástupců je bolestivé si přiznat, že zvrátit léta přetrvávající trendy stárnutí populace či permanentního růstu cen speciálního zdravotnického materiálu, se prostě nestalo ani v České republice, ani jinde v Evropě. Jsem si vědom i toho, že už jen slovo „změna“ může v některých vyvolávat obavy, ale cesta slepou uličkou rozhodně nepřinese splnění celospolečenské poptávky. Její součástí totiž není ani systém generující nedostatek financí a personálu, ale už vůbec ne neřešení tlaku, kterému tento systém čelí.

Cestou je tedy ono sloučení nemocnic? Přinese zvýšení kvality a dostupnosti zdravotní péče pro občany Jihomoravského kraje?

Omlouvám se, ale slovní spojení „sloučení nemocnic“ nepovažuji za vystihující podstatu plánované změny. Ostatně péče v Jihomoravském kraji není nedostupná. Avšak je tu celospolečenská poptávka na zlepšení dostupnosti i snížení tlaku na jednotlivá zařízení či odbornosti v určitých obdobích. Personál nevyjímaje. Jako síť s jasnou strategií budeme silnější i odolnější, než jednotlivá zařízení samostatně. Navíc, prosím, nezapomínejme na kvalitu poskytované péče. Netajíme se jasným záměrem zavedení jednotných postupů, měření a porovnání zmiňované kvality.

Samostatnou kapitolou, ale i dalším pilířem, na které stojí nová etapa zdravotnictví v Jihomoravském kraji, je bezpochyby i strategické řízení velkých investic. Obdobné, ne-li stejné investice do stejných druhů péče v místech v bezprostřední blízkosti, za situace, kdy ani na jednom z míst není nenaplněna kapacita, odčerpávají prostředky na řešení skutečných potřeb.

Jihomoravský kraj dnes zřizuje celkem 9 nemocnic. Je podle vás tento počet dlouhodobě udržitelný?

Nejde ani tak o počet řízených nemocnic, jako strukturu poskytované péče a využívání kapacit. Nemocnice, které jsou v dostupné vzdálenosti, si konkurují, přetahují personál, pacienty, a přitom vynakládají další finanční prostředky z kapitoly rozpočtu zdravotnictví jednoho zřizovatele. Není ojedinělé, že je na lůžkových odděleních nízká obložnost, tedy využití lůžek. Všude chybí personál. Dokážu si představit, že se ze dvou oddělení, která takto nejsou naplněna, dá zřídit jedno tak, aby dostupnost dané péče byla nedotčena, a přitom kapacita využita efektivněji. Personál by se soustředil na jedno místo, došlo by k plnému využití lůžek i přístrojů, které nesou velké náklady nejen na jejich pořízení, ale především pravidelnou údržbu a servis.

Pacienti jsou zvyklí na to, že také v malých nemocnicích najdou de facto všechna běžná oddělení zabezpečující akutní péči. Musí se podle vás smířit s tím, že tento stav je už jednou pro vždy minulostí?

Stereotypy chování nejen pacientů tu jsou a budou. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že je v zájmu jak pacientů, personálu, ale i společnosti upřednostnit kvalitu. Roztříštěnost odborností po krajských nemocnicích je finančně, personálně a provozně prostě neudržitelná. Žádná z nemocnic nemá vlastní zdroje na to, aby ufinancovala všechny potřebné náklady na pravidelnou údržbu, a především obnovu svěřeného majetku. Tyto finance v této chvíli, aby uspokojily všechny požadavky, nejsou ani u jejího zřizovatele, ale ani na státní úrovni. Areály, ani budovy samy neléčí. Možnosti výlučně medicínské, ale i ty související s technicko-provozním zajištěním, jsou v 21. století jiné, než byly např. v 70. letech minulého století.

Pokud by došlo ke sloučení krajských nemocnic do jedné organizace, bylo by pak možné mluvit o silnější pozici vůči zdravotním pojišťovnám? A mohlo by to znamenat více peněz do zdravotnictví na jihu Moravy?

Pokud by došlo k transformaci nemocnic, potom by samozřejmě měly i jinou vyjednávací pozici. Čerpání více peněz ze systému při současných úhradách je spíše nepravděpodobné. Osobně ale považuji za důležitější potenciál k racionálnějšímu využití stávajících finančních prostředků, a to nejen ve společných nákupech, ale i v efektivnějším řízení od strategických investic až po eliminaci zbytných duplicit. Transformací by došlo k centralizaci vedení, tím pádem k jednotnému vedení a standardizaci procesů kvality péče nejen v ošetřovatelství či medicíně. Stávající stav má rezervy v optimalizaci služeb zvyšující komfort, bude jednodušší dosáhnout jednotného hygienického režimu, ale i zvýšení kvality zajištění krizového řízení v kritických momentech – od vícečetných nehod přes živelné pohromy. Sjednocení pracovních podmínek podle mě zaměstnancům a personálu dlužíme. Vždyť o každého schopného stojíme víc, než kdykoliv v minulosti. Naproti tomu obavy několika dotčených ze ztráty autonomie vedení jednotlivých nemocnic nebo vytváření domněnek nevole personálu, mi přijde jako slabý argument pro setrvání ve slepé uličce.

Kritici slučování nemocnic v krajích mluví především o obavách z postupného zániku především těch nejmenších nemocnic, příp. nemocnic mimo krajská či okresní města. Takový scénář by podle vás v Jihomoravského kraji nehrozil?

Tyto „argumenty“ mi přijdou poněkud iracionální. Lidé a jejich potřeby nemizí. Mění se, ale nemizí. Když by „malé“ nemocnice zanikly, onen tlak na nemocnice „velké“ se změní v „přetlak“. Já osobně se bojím spíše zániku nemocnic živelného bez možnosti už racionálně zasáhnout, ne kvůli transformaci. Fakultní nemocnice dnes poskytují superspecializovanou péči, tedy tu nadstavbovou. Krajské nemocnice mají rozhodně v celém systému zdravotnictví naší země svoje opodstatněné místo. Bez nich systém zdravotnictví nemůže fungovat. Jejich zachovaní zajišťuje rovnováhu celého systému.

Je to tedy tak, že Jihomoravská zdravotní dnes zabezpečuje alespoň základní propojení mezi krajskými nemocnicemi, např. na bázi centrálních nákupů? Nebo jaké je vlastně dnes její aktuální role?

Do letošního roku neměla ještě Jihomoravská zdravotní, a.s., formalizovaný mandát, což se nyní změnilo. Koordinujeme v nemocnicích kyberbezpečnost, máme v přípravě k vyhlášení tři centralizované zakázky, jejichž příprava trvala z objektivních důvodů nepřiměřeně dlouho (rukavice, močové katetry a obvazový materiál). Značnou část aktivity zabírá příprava provozu unikátního projektu Sanatoria Pálava, do jisté míry také dočasné vedení krajské Nemocnice Ivančice a od letošního roku se společnost věnuje zmiňované přípravě transformace krajského zdravotnictví.

Ze všech stran slyšíme, že jedním z největších problémů českého zdravotnictví je nedostatek lékařů a zdravotních sester. Myslíte si to také? A jak tomuto problémů čelíte v Jihomoravském kraji?

Ze svých zkušeností v řízení zdravotnických zařízeních mohu říct, že nedostatek zdravotnického personálu je problém již dlouho a že se neustále prohlubuje. Z dat ovšem vyplývá, že problémem není ani tak absolutní nedostatek zdravotníků, jako jejich nevhodná „distribuce“. V ČR máme např. nejvyšší koncentraci odborných ambulancí v Evropě, těžko se tento stav ovšem zpětně napravuje, když už se dopustil. Nejvíce v nemocnicích chybí nelékařský zdravotnický personál, postupně ubývá i lékařů, a to především v některých odbornostech a těch, kteří mají nejvyšší možné vzdělání a jsou pro fungování pracoviště zásadní s ohledem na vzdělávání dalších, akreditaci pracoviště, ale také smlouvy se zdravotními pojišťovnami.

Jak vám v tomto ohledu pomáhá přítomnost fakultních nemocnic? Je to podle vás spíš výhoda nebo naopak personální konkurence, která odsává odborníky z malých nemocnic?

Důležitost fakultních nemocnic v systému zdravotnictví jsem zmiňoval již výše. Bohužel stávající stav ještě umocňuje konkurenci mezi všemi nemocnicemi. I těmi, které mají stejného zřizovatele. Nemocnice se předhání v benefitech, hodinových sazbách, náborových příspěvcích, což minimálně u těch, které mají stejného zřizovatele, nedává logiku už vůbec a mohlo by být vyřešeno právě jednotným řízením, a tedy nastavením stejných pravidel pro všechny. Roztáčíme tak spirálu problému, který nevěstí nic dobrého. Vždyť prvořadým zájmem všech účastníků systému je zachraňovat lidské životy, navracet lidem zdraví a zvyšovat kvalitu jejich života.

S jakými největšími problémy, vyjma nedostatku personálu, se podle vás krajské nemocnice v současnosti potýkají?

Těch problémů je celá řada. Jedním z nich např. dlouhodobé podfinancování systému. Řada nemocnic není schopna financovat obnovu budov, infrastrukturu. Řeší se pouze havarijní stavy, které jsou čím dál častější. Řada nemocnic je závislá na dotačních projektech, které spolufinancuje z úvěrů u bankovních ústavů. Problémem je také nedostatek lůžek následné péče.

Hodně se mluví také o nezbytných investicích a modernizacích krajem zřizovaných nemocnic. I laikovi je přitom jasné, že jde o miliardy. Bude mít kraj na tyto investice dostatek finančních prostředků?

Tento dotaz je na politickou reprezentaci Jihomoravského kraje. Každý rozpočet samosprávného celku je o prioritách, ale i odvaze a odpovědnosti.