V Praze zahraje na akci Korzo Národní: 30 let svobody. Možná zazpívá i něco od Karla Kryla. „Právo je zase ohnuté, někdo tyje ze státního rozpočtu pro svoje firmy, dělá, že s tím nemá nic společného, přes Pražský hrad se nám sem dostávají Rusové a Číňani,“ řekl 59letý Koller.

Oslovil ho i spolek Milion chvilek pro demokracii, který pořádá 16. listopadu demonstraci na pražské Letné. Koller tam kvůli koncertu s Lucií nemůže, v budějovické Budvar aréně ale kapela zahraje symbolicky i Oheň. „I při normálních koncertech Lucie se vyjadřujeme k věcem, které nám připadají, že jsou v rozporu s tím, jakou demokracii bychom chtěli. Určitě se k tomu dostaneme,“ řekl zpěvák v souvislosti s výročím.

Na výročí se těší. Vnímá ho i jako trochu „tragické“ připomenutí, že u moci jsou opět lidé, kteří vládli tehdy. „A moc zábavné pokoukání to není. Vládnou nám estébáci nebo lidé z prognostických ústavů, komunisté to vedou za přispění ultrapravice,“ řekl. Převrat podle něj přinesl Čechům svobodu, demokracii a bylo by dobré o ni nepřijít. „To, co jsme si vydobyli, je lepší než to, co se děje v Rusku nebo na východ od našich hranic.“

V pátek 17. listopadu 1989 se bál jít na studentskou demonstraci na Albertov, protože už dříve ho komunistická policie několikrát zmlátila. Na Národní třídu ale šel. „S kamarádkou Jitkou Obzinovou jsme koukali na policajty zezadu, z proluky, kde je teď metro. Řvali jsme na ně, že jsou fašisti, jak tahali lidi do antonů. Vždycky běžel nějaký za námi, když zjistil, že nás nedoběhne, vrátil se, a my na ně řvali dál,“ vzpomínal Koller.

Po 17. listopadu 1989 vozil s kamarády do měst ve východních Čechách letáky, aby lidé věděli, co se děje. „Snažili jsme se, aby se prohlubovala jistota, že ten bolševický hnus skončí,“ řekl. Ve fabrikách, kam jezdil, se někdy cítil nepříjemně. „Milicionáři kouleli očima, tušili, že možná přijdou o svoji bouchačku a samopal ve skříni,“ vzpomínal.

Jezdil wartburgem své sestry. Spoluhráč z Lucie Michal Dvořák s jiným autem se tehdy málem zabil: narazil v noci na traverzu, která byla položená přes silnici na D1, protrhl všechny čtyři gumy.

Koller natočil na poslední sólovou desku dvě písně dotýkající se politiky, jinak se jí ale v hudbě vyhýbá. „Nejsem Kryl a mně to vlastně přijde smutné. To, čím se živím, je jednoduchá zábava. Lidé mají chuť si něco zazpívat, třeba si přitom zatancovat. Jsou to jednoduché písničky, které mluví jejich jazykem, poezie, která jim zlepšuje náladu. Politická témata náladu nezlepšují, naopak. Radši se tomu nevěnuju, protože koncerty by byly smutné a nikdo by na ně nechodil. Já jsem spíš šašek,“ řekl.