Navštívili jsme Norimberk, ale stejný obrázek by byl i v jiných městech, ať již třeba v Pasově, Řezně (Regensburgu) nebo Drážďanech…

Šoky nemají hranice

Největší šok zažívá Čecháček, připitomělý a zblblý českými cenami, u stánků s jídlem. Originál a pravá norimberská opečená klobása potřená, jak jinak, bavorskou hořčicí je tu s pečivem za tři eura, což je kolem 70 korun českých. Na plzeňských trzích najdete odpornou, nejlevnější paprikovou klobásu z Makra, kterou z půlky vyplivete, za 120 korun. Což je o dvě eura více než v Norimberku!

Trhy v Norimberku. Foto: Václav Fiala

Přešla vás chuť? Fischburger z mořských ryb pro nás neuvěřitelně za pět či šest eur! Zdravé papání, které u nás prakticky nenajdete, patří v Německu – a nejen v přímořských spolkových státech – k velmi populárním. Takže i doslova a do písmene s lidovými cenami. Francouzské a nizozemské sýry při troše hledání těch nejpříznivějších cen srovnatelné s námi, ale ta kvalita, ta je opravdu někde jinde. Pro labužníky ale jistě vystačí i německé sýry z alpského mléka – původ je přísně kontrolován, není možné, že byste jej nahradili od kraviček třeba z Meklenburska-Předního Pomořanska…

Češi s otevřenými ústy, Asiaté válející se smíchy

„Češi tady kupují a jsou velmi spokojeni,“ říká obchodník s tradičními klobáskami, které si zakoupíte po kusu nebo na kila, jak je libo. A nejen norimberské bílé, menší, avšak baculaté, ale i bavorské bílé, dlouhé, štíhlé nebo durynské, připomínající jitrnici. A ještě tak asi třicet dalších. Ceny mírné, třeba i 250 korun za kilo. U nás ceny rádoby obchodníci vytáhnou klidně i na pětistovku za kilo s důrazem, že jde o maďarskou klobásu. Nakonec zvíte, že to je imitace vyrobená na jižním Slovensku za desetinu prodejní ceny. 

„Nemáme žádné cizí masné výrobky a maso je jen a pouze bavorské,“ konstatuje usmívající se řezník, jenž neztrácí dobrou náladu, i když zrovna neprodává a zástupy Číňanů a dalších Asiatů, které sem navážejí české, ale třeba i chorvatské cestovky, jej fotí dlouhé minuty. Šikmoocí cizinci se smějí při pohledu na některé výrobky v německých obchodech, ukazují na ně a na sebe, že to je vlastně od nich, ale cena je nějak podivuhodně astronomicky nadsazena. To ale jistě nezavítali k nám, kde máme vše čínské – od papíru a tužek až po krmelce – za ceny tak nepochopitelné, že si mnozí jistě myslí, že ty nuly jsou vlastně desetinná čísla. Nejsou.

Bylinky a vejce

Koupíte tu koření a bylinky, i ty macešky jsou levnější, když si jich koupíte pořádný květináč. Jednotlivé jsou prostě dražší, a to podstatně.
Velikonoční trhy jsou ale také o jarní zelenině, vajíčkách, která se koupí barevná po kusu. I za patnáct korun jedno, což se blíží cenám na farmářských trzích. Pak jsou vajíčka dražší, bio a z volného chovu. Nebo čistě bílá z Nizozemska a Belgie, která jsou ale cenově nikoliv pod, ale minimálně srovnatelná s tuzemskými, tedy rozuměj německými, protože hlavně se kupují místní, pak bavorská, pak německá a možná někdy taky ta odjinud. A odjinud znamená ze západní Evropy, a nikoliv z Polska, nebo dokonce z pobaltských států, která se u nás také objevují… Jen se občas pořádně podívejte na označení. Najdete tam nejen CZ, ale také PL, B anebo LT. A další…

Trhy v Norimberku. Foto: Václav Fiala

Pro každého něco aneb Je libo halal?

Zvláštní část trhů tvořily stánky s exotickým jídlem. Korejským počínaje a tureckým konče. Kdo chce halal, je označeno. Kdo chce vegan, je označeno. Tyto stánky otevírají až po poledni a prodavači jsou pak k dispozici do pozdních večerních hodin, což souvisí s denním rytmem lidí ze Středního a Blízkého východu. U nás jsou teď moderní ukrajinská jídla, ta tady ovšem nemají. Místo boršče je nahrazuje polévka soljanka, ale to je spíše v bývalých východních zemích. Tady v Bavorsku se novoty moc neujímají. Čeká se na „špargl“, tedy chřest, to je téměř národní potravina. Hned po klobáse, kysaném zelí a zvláštním bramborovém salátu bez majonézy.
Proti gustu žádný dišputát. Pořádný kebab koupíte za šest či sedm eur. Ale doslova jej neunesete, je to vydatné, na celý den. Takže při poměru hmotnosti a ceny opět vítězí Německo nad Českem. U nás je i ta pizza tak nějak menší a menší. Tedy nikoliv co do ceny…

Bejvávalo… A už není…

„Já si pamatuji, jak jste sem jako Češi jezdili se jen dívat a bylo pro vás draho,“ vzpomíná jeden postarší prodejce. „Nu a vidíte – pak se to obrátilo a dneska už pomalu ani nemá cenu se jezdit najíst a vy si tady nakoupíte a najíte se lépe než doma. Jen nechápu, že s tím vaše vláda nic nedělá. My budeme mít zase přidáno, bude vyšší hodinová mzda, snad až 17 eur,“ rozpovídá se Němec s typicky germánským jménem Heindrich. Trochu hodně závidím, ale co se dá dělat. Je ale pravda, že i těch našich nákupů v Bavorsku začíná pomalu ubývat. Protože si kromě příhraničí ne každý může dovolit sednout a jet sto, sto padesát kilometrů tam a zase zpátky. A časově je to také problém. Bavoři drží i neděle, a to je zavřeno i v marketech v menších obcích. Samozřejmě velká centra jsou otevřena, ale to byste museli do již zmíněného Plavna, Řezna, Mnichova či Norimberku.
Pro mnohé je návštěva trhů jako návštěva jiného světa. Jako kdysi, když jsme byli okouzleni elektronikou, auty, a tak dále. Dnes poněkud přízemně okukujeme klobásy, vejce, čokoládu a na ty ryby se opravdu raději ani nemrkneme…

Trhy lákají i fotografy. Foto: Václav Fiala