Součástí tzv. ozdravného balíčku jsou i změny okolo důchodů. Například věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat a pro každou generaci bude nastaven podle předpokládané doby dožití padesátníků, tj. tak, aby v průměru strávili v důchodu 21,5 roku.

Zpřísní se také podmínky pro odchod do předčasného důchodu, tj. nárok vznikne až po čtyřiceti letech přispívání do důchodového systému, ne jen po 35 letech jak tomu bylo dosud.

Penze také nebudou valorizovány tak, jak tomu bylo dosud. Místo poloviny růstu reálných mezd by se ale počítala jenom jedna třetina – stejně jako to bylo před rokem 2018. A v případě vysoké inflace by neprobíhala mimořádná valorizace, ale byl by dočasně vyplácen mimořádný příspěvek. Změny mají platit už od září 2023. Nicméně by se měl zvýšit garantovaný důchod, nově by se mělo jednat o částku 8080 Kč. V současné době je minimum 4810 Kč.

Manželé mají mít od roku 2027 možnost mít společný vyměřovací základ, změna by se měla týkat také rodičů. Pro výpočet důchodu za dobu, kdy rodič pečuje o malé dítě – až do jeho čtyř let – se dnes používá individuální průměrný výdělek za dobu jeho pracovní aktivity. Nově by se mělo vycházet z aktuální průměrné mzdy v Česku v daném roce, což by pomohlo především matkám s nižšími příjmy.

A aby průměrné nové důchody nerostly rychleji než průměrná mzda, změní se jejich výpočet (postupně v průběhu let 2026–2035). Má to vést ke zpomalení růstu nových důchodů o 150 až 200 korun ročně.

Někteří senioři podle svědectví nápomocných organizací nevystačí s důchodem ani teď. Jeden takový příběh sdílela režisérka Silvie Dymáková. 72letá seniorka jí volala, protože když zaplatila nájem a energie, zbylo jí 400 korun. Po návštěvě doktora se ale dozvěděla, že by na klouby měla používat Voltaren. „Ten je strašně drahej, já bych potřebovala poradit, kde seženu nějakou půjčku, protože ty léky fakt potřebuju... Nějakou takovou tu krátkodobou, to oni nabízej...“ vysvětlovala seniorka Dymákové.

Ta možnost, že by si seniorka na léky půjčila, rázně odmítla. „Jít k lichvářům kvůli lékům, to se přece nesmí dít,“ prohlašuje a slibuje: „Zajistíme úhradu doplatků na léky, dodáme jídlo a nastavíme další plán, aby se nemusela bát, že se situace bude opakovat.“

Další důchodkyně je invalidní a je jí 47 let. „Žije s maminkou (starobní důchod) a s dcerou, 16 let. Za jeden pokoj bez kuchyňky platí na ubytovně v malém městě 15 tisíc měsíčně a zbývá jim pár korun,“ popisuje situaci Dymáková. Kritická situace je pak u hygienických potřeb, tj. menstruačních vložek. Invalidní důchodkyně byla v tomto ohledu velice upřímná: „Tak já vám to řeknu narovinu. Prostě si tam vždycky dám nějakou handru, protože dceři je 16 a přece ji nenechám, aby chodila do školy s hadrem mezi nohama, že jo, to si to takhle radši vyřeším já a pak nikam nechodím.“

„Tenhle případ už jsme pro teď vyřešili – dodali jsme jídlo i hygienické potřeby. A další postup budeme řešit společně s jednou z místních organizací...“ dodává režisérka.

Na pomoc seniorům se zaměřuje také Nadační fond Příběhy, který přinesl jeden se šťastným koncem: „Od doby, co máme paní Janu v péči, přibrala 5 kilo a je na to hrdá! Konečně totiž normálně jí, chléb s cukrem už je naštěstí v nenávratnu. Toužila zase zažít opékání buřtů, tohle přání jí náš Martin a jeho žena splnili. A taky jsme jí vyvezli na místo, které má moc ráda, ale nebyla tam 20 let. Na Hrádek u Nechanic. Tak jen hlásíme, že v tomhle případě je všechno v nejlepším pořádku!“