Kotzian na Radiu Prostor vysvětloval, že migrační pakt obsahuje povinné kvóty, které jsou skryté v evropském byrokratickém novojazyku pod termínem „povinná solidarita“. Kotzian popsal celý proces povinné relokace migrantů, který je obsažen v migračním paktu. Tomu se brněnský právník věnuje poslední rok a rozložil ho zcela detailně, jak to podle něj měli udělat novináři z velkých médií.

„Klíčový je mechanismus solidarity pro sdílení migrační zátěže mezi jednotlivými zeměmi. A ten se naoko tváří, že si jednotlivé strany budou moci vybírat mezi takzvanou relokací, kdy budou přijímat jednotlivé migranty, nebo se budou z toho vyplácet, kdy za každého nepřijatého migranta zaplatí 20 tisíc euro (půl milionu korun),“ říká Kotzian veřejně známou věc, která ale má skryté háčky.

„Nicméně ten migrační pakt současně stanovuje, že ročně takto musí být přerozděleno nejméně 30 tisíc migrantů. A pochopitelně tedy vyvstává otázka, co se bude dít, když ty státy nebudou chtít takový počet lidí převzít a všechny by se snažily jen vyplatit. Navíc toto je počet minimální a každý rok by se měla stanovovat nová kvóta, kterou bude navrhovat Evropská komise, a to klidně může být až sto tisíc lidí,“ varuje Kotzian.

Pokud by se tedy nepodařilo všechny migranty relokovat, přijde na řadu další mechanismus. „To už jsou faktické kvóty, kdy 60 % z určeného počtu (takže třeba z hypotetických 100 tisíc je to 60 tisíc) se tito migranti přerozdělí podle jiného klíče a dojde k přerozdělení žádostí o azyl na nějaký konkrétní stát. Na Českou republiku by z toho připadala 2 %, což může být několik set migrantů a my bychom museli řešit jejich žádost o azyl. A co je nejhorší, s tou žádostí o přemístění do té země putuje i konkrétní migrant,“ vysvětluje právník.