„Těchto porad pamatuji nepočítaně, s každou jinou vládou a ministrem to je jiné. Tentokrát to po letech trochu jiné bylo. V minulých letech jsme si vždy na první místě vyslechli apely na to, jak musíme ještě tvrději bojovat za svou zemi, za naše zájmy a především posilovat ekonomickou diplomacii. Nyní do jisté míry logicky dominovala Ukrajina, ale šokovala mě slova, že hlavním úkolem české diplomacie je pomáhat Ukrajincům porazit Rusy. Celou svou kariéru jsem žil v představě, že prvním úkolem diplomacie každého státu je prosazování zájmů daného státu. Teď jsem měl pocit, že jsme vybízeni, abychom víc než za Česko bojovali za někoho jiného. Ukrajinu podporuji, ruská agrese je neospravedlnitelná, máme jim pomáhat i v praxi, ale udělat z toho zájem číslo jedna? Nehodlám se smířit s tím, že my jako čeští diplomaté máme bojovat za ukrajinské národní zájmy,” sdělil nám pod podmínkou anonymity jeden z českých velvyslanců.

Neodmítá prý pomáhat válkou zmítané Ukrajině, ale vadí mu pořadí priorit současné vlády. „Nechci, aby to vyznělo špatně, jak jsem říkal, pomáhat Ukrajině je správné a je dobře, že to děláme, musíme ale umět vše vyvážit. Nelze směřovat pomoc druhému státu na úkor vlastního. V průběhu minulých měsíců jsem na dálku pozoroval dění v Praze a občas jsem se usmál, když jsem někde zahlédl komentář, že Fiala je spíš ukrajinský premiér. Ve funkci je čerstvě a má to hodně těžké, ale obávám se, že ti zlí jazykové měli trochu pravdu. Fokus na Ukrajinu je z pohledu českého státu příliš výrazný. Obávám se, že je to dáno tím, jací lidé do vedení MZV nastoupili po výměně vlády. Nejen z těch, co přišli, ale i ti, co se po letech dostali ke slovu. Nemám nic proti podpoře lidských práv, proti pomoci postiženým a zasaženým, ale opět říkám, nejde to dělat na úkor vlastního státu. Nikdo mi nevymluví, že svatou povinností každé diplomacie je bojovat za lepší podmínky k životu uvnitř státu, tedy pro občany. Proč bychom tu jinak byli?” klade si otázku velvyslanec.