„Tak naši poslanci chtějí taky udělovat metály. To je báječná zpráva. Dneska už uděluje medaile každý, ať je to ministr, prezident a nevím kdo ještě. Pamatuji se, že před pětadvaceti lety, když byl Václav Havel přemluven, že stát jisté řády potřebuje, byl obnoven Bílý lev, Řád T. G. Masaryka, medaile Za zásluhy. Teď se to poněkud rozmnožilo,“ řekl Schwarzenberg. A následně si vzpomněl na jednu pravdivou historku z jedné obce v Německu.

„Tam byl dosti brzo po druhé světové válce sjezd účastníků bojů, setkali se a vzpomínalo se na padlé a všichni tam přišli se svými řády. Setkání se účastnili i veteráni z první války, kteří také hrdě nesli na své hrudi různé metály. A pak se tam přišoural bělovlasý stařík, chodil už o holi, ale byl velmi živý. Někdo se ho zeptal, zdali i on má nějaké vyznamenání, on se na něj podíval a pravil, že ne, že oni válku vyhráli. Byl to veterán z války Německa proti Francii z roku 1870,“ podotkl Schwarzenberg.

Trojice vybraných adeptů by první medaile z rukou šéfa Poslanecké sněmovny měla převzít 14. listopadu. „Naší ambicí skutečně je, abychom první ocenění mohli udělit už letos,“ řekl v pátek deníku Právo místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL). Jeho podvýbor pro udělování státních vyznamenání každoročně shromažďuje a vybírá návrhy na státní vyznamenání udělované prezidentem republiky. Na návrhy však prezident nemusí brát ohled. A právě proto chce Sněmovna odměňovat též. Odměňují totiž již senátoři i premiéři. Podle Bartoška by Sněmovna chtěla ocenit vždy tři osobnosti ročně, a to ty, jejichž přínos je v rozvoji demokracie. Navrhovali by je poslanci, schvalovala Sněmovna. 

Celý příspěvek Karla Schwarzenberga:

Karel Schwarzenberg 1 hod · Tak naši poslanci chtějí taky udělovat metály. To je báječná zpráva. Dneska už uděluje medaile každý, ať je to ministr, prezident a nevím kdo ještě. Pamatuji se, že před pětadvaceti lety, když byl Václav Havel přemluven, že stát jisté řády potřebuje, byl obnoven Bílý lev, Řád T. G. Masaryka, Medaile Za zásluhy. Teď se to poněkud rozmnožilo. Připomíná mi to pravdivou historku z jedné obce, kterou znám v Německu. Tam byl dosti brzo po druhé světové válce sjezd účastníků bojů, setkali se a vzpomínalo se na padlé a všichni tam přišli se svými řády. Setkání se účastnili i veteráni z první války, kteří také hrdě nesli na své hrudi různé metály. A pak se tam přišoural bělovlasý stařík, chodil už o holi, ale byl velmi živý. Někdo se ho zeptal, zdali i on má nějaké vyznamenání, on se na něj podíval a pravil, že ne, že oni válku vyhráli. Byl to veterán z války Německa proti Francii z roku 1870.