„Jsem velmi zklamaný. Nemyslím si, že toto je rozsudek, který by si štrasburský soud dal do vitrínky a získal tím respekt. Ten rozsudek je velice vágní a čistě procedurální, bez dalšího přebírá v podstatě všechna norská tvrzení. Oni například řekli, že formální důvod k odebrání norský soud měl, že jím byly obavy ze zneužívání, ale už vůbec se nezmínil, nezabývali se tím, že štraburskému soudu byly předloženy zprávy policie, která tato podezření vůči otci dětí vyvrátila a která současně potvrdila, že paní Michaláková v této souvislosti nebyla vyšetřována vůbec. Ten rozsudek vybočuje v podstatě z té dosavadní vlny těch do této chvíle 14 pozitivních rozsudků v podstatě proti Barnevernetu, kritických vůči Norsku, leží tam dalších 21 rozsudků, které ještě má štrasburský soud rozhodnout a já se v podstatě v tuto chvíli obávám toho, obávám se o tyto žaloby, jak dopadnou, protože je otázka, zda ten dnešní rozsudek je pouze nějaký exces, kdy v podstatě potřebovali nechat Nory aspoň jednu kauzu vyhrát a vybrali si tedy tu, kde ty děti jsou už odrostlé,“ zmínil Hasenkopf. „Nebo zda v podstatě to znamená změnu celkového přístupu štrasburského soudu,“ dodal. 

„V roce 2014, úplně na začátku, a už tehdy v podstatě bylo, protože k tomu odebrání došlo v roce 2011 a je potřeba ptát se, co dělala česká diplomacie v letech 2011 až 2014, ale už v roce 2014 jsem já osobně udělal dvě chyby. Přecenil jsem hrdost a schopnost české vlády bojovat za české občany a současně jsem podcenil schopnost Norska za žádných okolností nepřiznat chybu. To, že musíme jít nejdřív do Štrasburku, to vymysleli tehdejší ministerští úředníci za ministra Zaorálka, kde tehdy Ministerstvo zahraničí se silně bálo přímého diplomatického střetu s Norskem,“ popsal Hasenkopf případ. 

Končí podle něho dneškem celá kauza? „Podívejte, dvě věci. Je tu rozsudek soudu v Hodoníně, ten svěřil obě děti do péče paní Michalákové a tento rozsudek je pro všechny české orgány závazný. Je pravomocný, závazný. Znamená to, že v podstatě proti sobě teď stojí český rozsudek, který je v její prospěch a norský rozsudek, rozsudek štrasburského soudu, které jsou v její neprospěch. Norský soud paní Michalákovou vyslýchal asi 4 hodiny, zabýval se tím velmi podrobně, čili v podstatě já předpokládám, že česká vláda tento rozsudek nemůže jen tak hodit do koše. Druhá věc: My samozřejmě se odvoláme k takzvanému velkému senátu, a to už jenom proto, jak velice vágně je odůvodněné to rozhodnutí,“ zmínil Hasenkopf. 

Ten se bude případu dál věnovat. „V první chvíli, co udělám, že se obrátím jako právní zástupce paní Michalákové vůči českým úřadům a oficiálně je informuji o tom, že existuje onen rozsudek z Hodonína,“ zakončil svá slova pro CNN Prima News Pavel Hasenkopf.

„Rozhodnutím štrasburského soudu jsem velmi zklamán, nejen lidsky, ale i po právní stránce. Rozsudek je velmi vágní, plytký, formalistický, soustředí se v podstatě jen na kontrolu procedurálních formalit – vnucuje se otázka, co na tom vlastně trvalo 4 roky, které to ve Štrasburku leželo,“ napsal pak také Hasenkopf na své sociální síti.

„Rozsudek štrasburského soudu např. tvrdí, že norský soud řádně odůvodnil, co bylo důvodem odebrání dětí – podezření na zneužívání otcem. Ale už vůbec ho nezajímá, že policie žádné indicie vůči otci nenašla a paní Michalákovou vůbec nevyšetřovala, protože – viz příloha – vůči ní nebylo žádné trestní oznámení nikdy podáno. Rozsudek tak vybočuje z přístupu, který štrasburský soud nastolil v roce 2018, totiž že odebrání dětí má být až extrémním, nikoli standardním prostředkem ochrany dětí státem a že je třeba stále zkoumat, zda důvody odebrání trvají. Vůbec se nevypořádal s podstatou žaloby, kterou bylo zbavení rodičovských práv – proč bylo nutné jít až tak daleko. Konstatování, že norské soudy vše posoudily dostatečně, dostatečné není. Na základě tohoto odůvodnění mohl soud stejně dobře dospět ke zcela opačnému závěru,“ zmínil.

„Je otázka, zda se jedná o dílčí exces, nebo o celkovou změnu postoje štrasburského soudu k norským kauzám. Štrasburk zatím odsoudil Barnevern ve 14 případech, a pokud v ojedinělých případech stížnosti odmítl, srozumitelně to vysvětlil. Leží tam dalších 21 kauz a po dnešním rozsudku se obávám, jak dopadnou,“ zakončil.