Dalík, odsouzený za podvod při nákupu obrněných transportérů Pandur, žádal o odklad výkonu čtyřletého trestu, kam jej poslal pražský vrchní soud. Pražský městský soud původně poslal Dalíka na pět let do vězení, vrchní soud pak původní rozsudek zmírnil o rok na čtyři. Dalík musí také zaplatit peněžitý trest čtyři miliony korun. Pokud by je nezaplatil, strávil by ve vězení o dva roky víc. Dalík vinu od počátku odmítá.

„Vězeňskou stránkou věci se nezabývám. O odkladu trestu Nejvyšší soud nerozhodl, pravděpodobně proto, že spis je ještě na Městském soudu v Praze. Ústavní stížnost nepřipadá v úvahu, dokud nebude vyřízeno dovolání. K žádnému jinému kroku nemám podklady,“ uvedl jeden z Dalíkových obhájců Tomáš Sokol.

„Informace ke konkrétním odsouzeným nemůžeme bez jejich souhlasu podávat,“ zareagovala na otázku ParlamentníchListů.cz mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová.

Advokát Sokol nechtěl přiblížit obsah dovolání, které obhájci podali na Nejvyšší soud a požádali o odklad trestu do rozhodnutí o dovolání. „Komentářem k pravomocnému rozsudku je především obsah dovolání. Proto by se jej měl dozvědět především Nejvyšší soud, a tak nebudu předbíhat událostem. Jen bych chtěl připomenout, že klient byl uznán vinným z trestného činu podvodu, protože měl v restauraci říct, že za určitou sumu zařídí určitou záležitost, ač slib by v případě akceptace nabídky nebyl schopen již splnit. Klient takový výrok popírá, ale odvolací soud jej považuje za prokázaný. Stejně prokázané je, že ten, komu mělo být nabízeno, nikdy nijak navenek nereagoval, o nabídku neprojevil žádný zájem a kromě toho šlo o zkušené obchodníky. Nechť každý zváží, jestli tuhle neakceptovanou nabídku adresovanou někomu, kdo je už ze své podstaty velmi obtížně proveditelný, lze považovat za podvod ve stadiu pokusu. Městský soud v Praze mínil, že nikoliv, Vrchní soud v Praze je opačného názoru,“ vysvětlil svůj pohled na věc Tomáš Sokol.

Naposledy v odkladu výkonu rozhodnutí Nejvyšší soud vyšel vstříc České straně sociálně demokratické ve věci dluhu advokátu Zdeňku Altnerovi, kterému ČSSD dluží stamiliony za vysouzení svého sídla – Lidového domu.

Policisté začali Dalíka vyšetřovat na základě svědectví bývalého zaměstnance firmy Steyr Stephana Szücse. Ten na jaře roku 2011 uvedl, že lobbista požadoval 18 milionů eur – zhruba půl miliardy korun – za pokračování v nákupu transportérů Pandur. Podle vyšetřovacího spisu si měl o peníze říct na neformální schůzce v listopadu 2007 v pražské restauraci U Malířů. Podle žalobce předstíral blízký vztah k představitelům české vlády a to, že může ovlivnit jejich rozhodování, ačkoliv podle konstrukce žalobce nemohl. Zároveň podle obžaloby předstíral, že má vliv na zakázku samotnou.

Nákup Pandurů v celkové hodnotě 20,8 miliardy korun schválila v roce 2006 vláda Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele – firmy Steyr. O půl roku později ale rozhodl o nové zakázce, kde Česko koupilo 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.

„Obviněný namítá, že i kdyby se skutek stal přesně tak, jak tvrdí odvolací soud a do určité míry i soud nalézací, nemohl by být trestným činem, a to ani trestným činem podvodu. Namítá také, že se skutek nestal a opačný závěr je výsledkem nesprávného postupu soudu. Namítá také extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich dovozovanými,“ uvádí v dovolání, které mají ParlamentníListy.cz k dispozici, právník Tomáš Sokol.

Popis skutku tak, jak jej formuloval vrchní soud, je podle Sokola nepřesný a nekoresponduje s popisem trestného činu podvodu, ale je i v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Vrchní soud tvrdí, že Dalík uvedl v omyl účastníky schůzky, kteří jednali za dodavatele a výrobce Pandurů, tím, že má blízký vztah k vrcholným představitelům české vlády, především k tehdejšímu premiérovi Mirku Topolánkovi, a disponoval takovými vědomostmi o projektu a měl takový vztah k vládním představitelům, aby byl schopen ovlivnit jejich rozhodování.