„Russko prokázalo (psáno se dvěma S záměrně, pozn. red.), že není schopno nést odpovědnost za světový řád. Opakovaná agresivita rusského politického systému v podstatě zlikvidovala mezinárodní systém založený na Chartě OSN. V nastalé situaci se objevuje na mnoha místech na světě nestabilita hranic. Jako příklad lze jmenovat napětí na hranicích mezi Čínou a Indií, což ukazuje, že vlastnictví jaderných zbraní stabilitu nezaručuje,“ konstatoval Jiří Payne.

„O reformě OSN se mluví už desítky let, nyní je zřejmé, že v návaznosti na russkou agresi na Ukrajině bude nutné rychle postavit celý systém znovu. Představa, že lze rovnováhu založit na odpovědném chování velmocí, které zvítězily v druhé světové válce, je definitivně mimo hru. V novém systému už Russko v žádném případě nesmí mít privilegované postavení, jako mělo doposud,“ domnívá se.

„Pokud bychom se pokusili načrtnout nějakou alternativu, dalo by se například uvažovat o dvoukomorové podobě valného shromáždění, přičemž jedna komora by odpovídala lidnatosti členských zemí (možná s nějakým zastropováním), zatímco ve druhé by každý stát měl jednoho zástupce. Zcela jistě by se mělo uvažovat o oddělení výkonné a soudní moci doposud spočívající na Radě bezpečnosti, výrok klasifikující dění z hlediska mezinárodního práva totiž není vždy důvodem k zásahu mezinárodního společenství. Přesto je důležité situaci z hlediska mezinárodního práva posoudit,“ doporučil.

Pokud ale chceme žít ve stabilním světě, měli bychom o reformě diskutovat

„Nový systém by měl umožňovat opravný mechanismus právě pro případy, kdy se nějaký stát zachová podobně nezodpovědně, jako Russko nyní. Pokud by zůstalo privilegované postavení nejodpovědnějších států, mohlo se také v krajním případě agrese potvrzené oddělenou soudní mocí uvažovat o možnosti přehlasování uplatněného práva veto nějakým počtem ostatních stálých členů. Je totiž pravděpodobné, že by jejich počet stoupnul, není jasné o kolik, proto nelze ani načrtnout nějaké číselné poměry, které by představovaly rovnováhu,“ konstatoval.

„Příprava reformy by znamenala enormní balík diplomatického úsilí. Je zřejmé, že ministři zahraničí mají dost své vlastní práce, takže nejsou nakloněni takové iniciativě. Pokud ale chceme žít ve stabilním světě, měli bychom o reformě diskutovat a měli bychom žádat od ministrů zahraničí, aby se reformě také začali věnovat,“ uzavřel Jiří Payne.