Sociologové v Polsku se rozhodli podrobněji zaměřit na názory a preference obyvatel země. Ale trochu jinak, než se to obvykle dělá.

Na úvod bylo vysvětleno, že tito lidé jsou v běžných sociologických šetřeních většinou opomíjeni. Důvody jsou prosté – výzkumníci s nimi neradi mluví, protože je s nimi složitější domluva, od politiků očekávají něco jiného, než mohou splnit, a nejsou úplně obeznámeni s politickými reáliemi.

Jistý polský profesor sociologie dokonce zavedl termín „občané dobré jakosti“, což jsou lidé zajímající se o politiku a dění ve světě. Teorie pokračovala „občany velmi dobré jakosti“, kteří si zjišťují informace z více zdrojů a nespokojí se s vysvětlením médií.

Jenže takových obyvatel je pouhých 12 procent. Průzkumníky byli preferováni, protože s nimi byla snazší domluva. A pak se tvůrci předvolebních modelů velmi divili, že volby dopadly zcela jinak, než jim z rozhovorů s těmito lidmi vyšlo.

Proto se nyní sociologové rozhodli skutečně poctivě zmapovat pohled na svět oné skupiny, která kritériem „jakosti občanů“ propadá.

Tím hlavním, co mezi lidmi napříč všemi sociálními skupinami pozorovali, je šok. Šok z pandemie, z války, z inflace. Ta prý v Polsku dostala zejména mladou generaci, která si nepamatuje hyperinflaci, které země čelila v devadesátých letech.

Starší generace se zase více obávají války, kterou si pamatují z přímých svědectví svých rodičů. Standardem je plnění sklepů zásobami a snaha vybrat co nejvíce peněz v hotovosti.

Návrat ke „konspiračním teoriím“

Zatímco na počátku všichni vášnivě sledovali zprávy a pídili se po informacích, v následující fázi v nich zpravodajství naopak začalo vyvolávat deprese. Dnes lidé přiznávají, že na zprávy už radši nekoukají.

Ukazuje se, že mladá a starší generace má odlišné problémy. Mladí a produktivní lidé byli výrazněji postiženi pandemií, což se u řady z nich podepsalo na psychickém stavu. Teď je šokuje inflace a smutné vyhlídky do budoucnosti. Starší generace přijímá inflaci klidněji a více ji stresuje válka.

Zajímavostí je postoj „střední třídy“, která se začíná bouřit proti nákladným sociálním transferům a navrací se k myšlenkám neoliberalismu.

Naopak u lidových vrstev se projevuje návrat ke „konspiračním teoriím historie“. Některé z nich se vracejí do časů Polské lidové republiky před rok 1989. Kritika zaznívá zejména nad nerovností nakládání s „obyčejnými lidmi“ a s elitami.

„Od bohatých nelze očekávat žádnou solidaritu. Zajímají se jen o svůj byznys, necítí se jako součást komunity,“ vysvětloval sociologům jistý padesátník z maloměsta.

I válka na Ukrajině je v této skupině vnímána touto optikou. Na dotaz, zda je Polsko na straně Ukrajiny, přišla odpověď: „Je to u nás stejné jako na Ukrajině. Bohatí se prostě seberou a odletí na Západ“. Dělník či zemědělec zůstává jako potrava pro děla.