Aleš Hušák se podle svých vlastních slov musel hodně „kousat do ruky a přemýšlet“, než se přece jen rozhodl zareagovat na článek Bohumila Kartouse na serveru Britské listy. Autor v tomto článku tvrdí, že zákaz kouření v restauracích není žádným útokem na svobodu. Jde zkrátka o ochranu zdraví člověka a tečka. Podle Kartouse je to natolik banální, že nevidí důvod zákaz kouření stále dokola rozebírat.

Kdybychom se přísně drželi logiky, s jakou k otázce přistupují odpůrci zákazu kouření, museli bychom podle Kartouse zrušit jak bezpečnostní pásy v autě, tak zákoník práce. Přece jen jde o nástroje, které omezují lidskou, resp. ve druhém případě především podnikatelovu svobodu nakládat si se zaměstnanci, jak se mu zlíbí.

Celou úvahu naleznete zde.

Jenže Hušák to vidí jinak. „Vážený pane Kartousi, kousal jsem se dlouho do ruky, jestli mám, nebo nemám reagovat na Váš článek týkající se právní účinnosti zákona, který omezuje kouření na tzv. veřejných místech. Nejsem žádný fanda Vašich názorů, hluboce a vášnivě s nimi nesouhlasím a nalezli bychom velmi málo společných názorů na současný svět. Na straně druhé, a nemusíte mi to věřit, jsem zásadní a trvalý příznivce svobody slova, takže i Vaše dle mého názoru extrémní názory máte právo pronášet, a můžete mi věřit v tom, že budu první v řadě, který bude bojovat za to, abyste je pronášet mohl. Proto čtu i Britské listy, i když se s nimi v ničem neshodnu. Jsou bezvadným rozehrávačem určité mediální agendy, a to vždy dříve, než s ní přijdou mainstreamová multikulturální média. Proto jsou také cenné včetně Vašich názorů,“ začal bývalý šéf Sazky.

V případě článku o zákazu kouření však podle Hušáka používají propagandistické argumenty, které jsou tzv. mimo mísu. Odpůrci zákona totiž nebojují proti zákazu kouření jako takovému, ale proti zákazu kouření v soukromých prostorech. Hušák se spolu s jinými kritiky zákona shoduje v tom, že byl přijat pokrytecký zákon. Kouření mělo být zakázáno úplně, nebo měly vzniknout uzavřené kuřárny. V tom, že nevznikly, je podle Hušáka zásadní problém, který ale Kartous jaksi přehlíží.

„Promiňte, ale používáte v něm nepravdivé argumenty a máváte praporem té nejhrubší propagandy v zájmu buzerace dobrem. Jsem prosím celoživotní nekuřák. Celá moje rodina i rodiče jsou a byli nekuřáci. Někteří z mých přátel mi dokonce říkají, že jsem agresivní nekuřák, i když to pravda není. Vedl jsem ale mnoho osobních bojů za to, aby v mém okolí nikdo nekouřil, pokud mě to obtěžovalo. Ve veřejném i soukromém prostoru, ať ho už chápeme jakkoli,“ píše Hušák, ale s Bohumilem Kartousem zkrátka nemůže souhlasit.

Už proto, že Kartousův argument se zákoníkem práce zcela přehlíží skutečnost, že jde o jakousi formu dohody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Přece vůbec není pravda, že jsou zaměstnanci majetkem zaměstnavatelů, kteří by si s nimi mohli nakládat jako s otroky.

Celý komentář Aleše Hušáka naleznete zde.

Hušák také odmítl argument, že se přibližujeme vyspělému světu.

„A neoperujte prosím se zahraničními zkušenostmi. Žiji také ve Španělsku a vím, jak to tam se zákazem kouření v restauracích dopadlo. Kuřáky jsou obtěžování lidé na ulicích před restauracemi. Bohužel. Takže to potom zakážeme i tam, že. Nesnáším také argumenty typu, že je to zvykem v civilizovaných zemích světa. Pamatuji se, že v době, kdy u nás panoval ‚necivilizovaný‘ socialistický režim se zákazem kouření ve školách a zdravotnických zařízeních, tak se ve Španělsku kouřilo i ve výtazích. V ČSA se kouřit nesmělo (rok 1984) a v Lufthanse jako o závod,“ pokračuje Hušák.

„Je to ale, pane Kartousi, nakonec úplně jedno. Naštěstí svítá na západě, a bezbřehé páchání dobra, jak už jsem napsal shora, buzerace dobrem pomalu, ale jistě končí. Vítězství Donalda Trumpa a Brexit otevírají naděje nám, kteří nejsou příznivci zdivočelé multikulturální levice. Tento zákon, stejně jako jemu podobné, budou nakonec zrušeny, stejně jako budou zrušeny nesmyslné tzv. ‚klimatické zákony‘, stejně jako budou zrušeny inkluze ve školách a další hromada nesmyslů,“ uzavíral útočně Hušák.