U byst vojenských vůdců, Pavla Semjonoviče Rybalkova a Walkera W. Robertsona, se pak uskutečnil důstojný akt, kde zazněly hymny všech spojenců a zavlály státní vlajky České republiky, USA, Velké Británie, Ruska a Francie.

Bojovat za mír – i vojensky

Sociálnědemokratický hejtman Šlajs v úvodním slovu mj. řekl: „Lidstvo je nepoučitelné. Celou jeho existenci provází různé vojenské střety, konflikty a války. Vrcholem bylo minulé století se dvěma velkými světovými válkami. V první světové válce zahynulo celkem 10 miliónů obyvatel této planety a tehdy všichni byli přesvědčeni, když tato válka končila, že nic hroznějšího se nemůže opakovat. A mýlili se. Za dvacet let vznikl ještě daleko vážnější konflikt s hrůzostrašnými následky, kdy na bojištích, v zázemí či v koncentračních táborech zahynulo celkem 60 miliónů obyvatel. 365 000 Čechoslováků zahynulo v této hrůzostrašné válce. Chtěl bych připomenout, že se málo ví, že při osvobozování Československa zahynulo 33 tisíc občanů rumunské národnosti,“ uvedl hejtman kraje.

„Dnes žijeme 71 let v míru. Z hlediska českých dějin je to dosud nejdelší období bez válek. ČR je integrována do euroatlantických struktur, prostřednictvím nichž má zabezpečenu dobrou bezpečnost. Přesto mít ji ve světě a dokonce ani v některých částech Evropy není samozřejmostí. Jsme svědky a denně vidíme v televizi, jak umírají bezbranní lidé, jak umírají vojáci na bojišti. Mír je ta nejcennější hodnota lidstva. Pro mír se musí něco udělat. Od výchovy až po to být připraven případně i vojensky za mír bojovat. Jsem přesvědčen, že v současné době přes všechny problémy prožívá český národ jedno z nejlepších nebo dokonce nejlepší období svých dějin,“ pochválil současnou situaci v tuzemsku Václav Šlajs.

Zlo i nadále ohrožuje Evropu

Pomáhat uprchlíkům a bojovat proti násilí v jiných částech světa, posilovat naše závazky, vybudovat lepší budoucnost – vyzvala kulturní atašé amerického velvyslanectví Erin Kotenbergová.

Poslanec Vilímec pak uvedl mj.: „Druhá světová válka změnila navždy Evropu. Musíme si také uvědomit, že po té svobodě, která přišla v roce 1945, tak po třech letech přišla další totalita, tentokrát komunistický režim, a my jsme zase čekali několik desítek let, než přišel listopad 1989. I v této době čelíme velmi vážnému nebezpečí. Jen na místo rasové nenávisti, národní nenávisti, kterou hlásal Hitlerův nacistický režim, takzvaní přívrženci Islámského státu hlásají náboženskou nenávist a to je také velmi nebezpečné, protože zlo, které při tom páchají, ohrožuje bezpečnost v celé Evropě, v zásadě ohrožuje demokratické systémy napříč Evropou. 26 let po listopadu 1989 žijeme nejen v míru, ale také ve svobodě a demokracii a považujeme to tak trochu za samozřejmost.“

Odešli z prosperity pomáhat Evropě

„Měli bychom si vzpomenout hrdiny, kteří před 71 lety pokládali za nás, za naši svobodu, své životy,“ uvedl ve svém krátkém projevu Jiří Pospíšil, který se zdejší akce zúčastňuje každoročně.

„Měli bychom vysvětlovat našim dětem, co tehdy američtí vojáci udělali, že šli jako mladí lidé z prosperující bohaté země, měli před sebou vidinu krásného života, tyto své životy nasazovat za, promiňte, nějaké země ve střední Evropě. Nemalá část těch lidí pořádně ani nevěděla, za koho své životy a zdraví nasazují. A to je podle mého názoru největší a nejsilnější projev lidství. Když jste, jsme ochotni za svobodu někoho jiného nasadit a ohrozit vlastní život. To je myslím ta hlavní filozofická myšlenka, kterou bychom dnes při vzpomínce na americké hrdiny si měli uvědomit. Mladí Američané, ale i mladí příslušníci jiných národů, šli bojovat za svobodu nás Čechoslováků. A my bychom si alespoň proto měli té naší svobody mimořádně vážit. Málokterý národ a málokterý stát měl tak pohnuté dějiny jako my Čechoslováci a nyní Češi během dvacátého století. Několikrát jsme naši svobodu a demokracii ztratili. Posledních 26 let je obdobím, které je z mého pohledu nejšťastnějším. Máme celou řadu problémů – s politikou, demokracií, ekonomikou, ale máme období, kdy žijeme ve svobodě a demokracii. A to není prázdná fráze, to je realita a to by nás všechny mělo činit šťastnými,“ uvedl Pospíšil a zavzpomínal na svého dědečka, který přišel jako Čechoslovák s americkou armádou a osvobozoval západní Čechy.

Ředitel Muzea na demarkační linii František Koch poté připomněl motto muzea - Nikdo nemá právo zapomenout.

Jiří Pospíšil si s účastníkem plzeňského povstávní Jiřím Holubem prohlíží 71 let starou americkou vlajku (Foto: Václav Fiala)

Věčně nespokojený povstalec

Se svou „relikvií“ – americkým praporem – se pak hostům pochlubil 86letý Jiří Holub, který sem přijel až ze švýcarského Bernu. „Prapor mám v Nýrsku od jedné paní – její syn mi řekl, že mi přinese štěstí. Je to ručně šitá vlajka, darovaná Američanům. Ti ji tady měli, a když odjížděli zpět, tak ji odevzdali a já jsem ji tedy nepřímo zdědil,“ pochlubil se pro ParlamentníListy.cz vitální Čecho-Švýcar, který žije v konfederaci od roku 1968. Hrdě na sebe prozradil, že je rodilý „Plzeňák“ a jako patnáctiletý povstalec osvobozoval svoje město. A jak vidí dnešní dobu a rozdíly mezi státy? „Jsou tady dva světy, dva životy, a co tomu všemu říkám – já nejsem s ničím spokojenej…“

Ukázku boje na demarkační linii – kdy se Němci snažili dostat k Američanům, kteří je odmítli, a tak Němci svedli poslední, předem prohrané boje s Rudou armádou – podmalovávala dobová hudba. Pravděpodobně jako na jediném místě na Plzeňsku tu zazněla sovětská hudba z doby Velké vlastenecké války.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE