Spekulovat se dá vždycky

Zlámalová upozorňuje, že policejní reforma je jednoznačně pravomocí policejního prezidenta. Schválit ji musí jen ministr vnitra. Nejedná o ní vláda, ani poslanci. Nepřipomínkují ji státní zástupci. „Při hledání mocenské rovnováhy policejní prezident tu autonomii v rozhodování o ‚vnitřnostech‘ represivního sboru dostal právě proto, aby policie byla nezávislá,“ píše analytička s tím, že o skutečných motivech každé reformy a reorganizace se ve stylu, proč teď a takhle, dá spekulovat vždycky.

Vidět za reformou likvidaci Šlachty je paranoidní

Připouští, že v policii při vyšetřování vážných hospodářských a mocenských případů panuje chaos. A hlavně si především Lenka Bradáčová už roky stěžuje, že se schopnostmi vyšetřovat vážnou hospodářskou a finanční kriminalitu je to velmi slabé. Právě neschopností policistů vysvětluje, proč se nedaří kauzy na hraně politiky a byznysu dotahovat rychle do konce. Sama si nastavila laťku, že od začátku vyšetřování by měl být případ před soudem do dvou a půl roku nebo do tří, když je potřeba mezinárodní právní pomoc.

Bradáčová i Ivo Ištvan jsou ale přesvědčeni, že se Šlachtou se jim dělá lépe než s protikorupční policií. „Skutečný motiv k reformě policie tady tedy určitě byl. Ta myšlenka na sloučení je navíc stará řadu let. Vidět za tím likvidaci Šlachty je účelové, nebo rovnou paranoidní myšlení,“ domnívá se Zlámalová.

Touží být ještě jednou velikými hvězdami

Upozorňuje také na to, že Andreje Babiše, žalobce v čele s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou a Roberta Šlachtu spojuje společný zážitek a zájem. „Rok 2013, kdy důvěru v zemi rozkládala antikorupční hysterie, je vynesl na vrchol moci. Stali se mediálními hvězdami, těmi správnými udatnými bojovníky za pravdu proti zlodějům a korupčníkům,“ píše analytička.

Od té doby se ale podle ní změnila atmosféra. Ustoupil nihilismus a hledání korupce za každým rohem. Země prosperuje, lidé hledí po nějaké době zase do budoucna s optimismem. Je rekordní nabídka práce, rostou platy. „Antikorupční hysterie se dobře šíří v recesi, jakou jsme zažívali v roce 2013. Je to přirozené. Když je lidem zle, hledají vnějšího nepřítele. Když je jim dobře, netrpí posedlostí hledat za každou cenu nešvary ve veřejném prostoru,“ míní Zlámalová.

Domnívá se rovněž, že hvězdy všech jmenovaných a důvěra v ně začaly z různých důvodů upadat. Antikorupční atmosféra se rozplynula. Babišovi klesá podpora od Velikonoc po rozkrytí čachrů s financováním jeho víkendové haciendy Čapí hnízdo z dotací pro malé firmy. Šetří ho evropská služba na potírání podvodů OLAF i pražská kriminálka. „Šlachta má (spolu s Ivo Ištvanem) na krku tříleté výročí od zásahu na Úřadu vlády, aniž by byl schopen obvinit jediného korupčníka nebo kmotra a dokázat zločinné propojení byznysu a politiky. Všichni společně touží být ještě jednou těmi velkými hvězdami, jimž věří celá země a všem jim to přináší moc. Ani náhodou tím nenaznačujeme nějaký mocenský pakt. Je to jen velmi přirozený mocenský zájem, jemuž dělají propracovaný propagandistický servis Babišovy Lidové noviny,“ píše Zlámalová.

Zamíří Šlachta se svými lidmi do bezpečnostní divize Agrofertu?

Ohledně toho, že Babiš vykřikuje, že se musí vážně zamyslet, jestli chce ve vládě skutečně být, Zlámalová píše, že se nedá vyloučit, že si je vědom, že má svůj zenit za sebou. A že jeho podpora slábne a chce si zkusit, jestli by mu ji nepomohla zvednout ještě jedna vlna protikorupční hysterie.

Závěrem Zlámalová uvádí, že zájmem všech by mělo být, aby šlachtovci buď zchladili hlavy a o svých odchodech do civilu v klidu popřemýšleli, nebo odešli důstojně. „Na případu bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka jsme viděli, jak obrovským společenským nebezpečím je, když po zemi pobíhá zhrzený rozvědčík. Představa, jak Šlachta se svými šestnácti podřízenými nastupuje do bezpečnostní divize Agrofertu, je opravdu děsivá,“ uzavírá své zamyšlení Lenka Zlámalová.