Na hřbitově v Jekatěrinburgu jsme neshledali žádné závady. Pomník byl v pořádku, čistý, nepoškozený, doslova zářil. Naopak okolní hřbitov byl poměrně zpustlý, některé hroby zarostlé i vysokou trávou. Rodiny pravděpodobně vymřely, nebo se odstěhovaly. Pomník v Čeljabinsku je na veřejném prostranství, blízko frekventovaného nádraží. Rovněž byl nepoškozený a ve vynikajícím stavu. Zde je třeba připomenout, že ve vyspělé průmyslové oblasti Jekatěrinburgu byli naši legionáři vnímáni pozitivně, a to i levicovými politiky a dělníky, jako ochrana před řáděním Trockého bolševiků, jejichž omezený fanatismus připomíná současné německé i další zfašizované euromarxisty. Právě v Čeljabinsku došlo k osudné roztržce mezi legionáři a bolševiky. Legionáři podle ruských pamětníků podarovali potravinami hladové rakouské a maďarské zajatce, kteří mířili na západ. Ti se jim při odjezdu odvděčili hozenou litinovou nohou od kamen, přičemž tamní sovět se postavil na jejich stranu. Ostatní vývoj je poměrně známý.

Informace o ničení legionářských pomníků se tedy ukázaly jako lživé. Pravděpodobně záměrně, aby podpořily protiruské mediální štvanice organizované z pražského magistrátu atomovým Hřibem (Piráti) a z radnice Prahy 6 garážovým Kolářem (TOP 09). Je vcelku jasné, že celé nízké a sprosté mediální divadlo kolem odstranění pamětní desky ze Staroměstské radnice a hanobení pomníku maršála Koněva, které je zároveň porušením mezinárodní smlouvy mezi naší republikou a Ruskem z roku 1993, slouží pouze jednomu cíli. Tím je odvedení pozornosti od snahy získat pozemek kolem pomníku maršála Koněva ke stavbě garáží. Aneb za vším hledej peníze, bez ohledu na řečnění o morálce. Protiruská mediální štvanice je jen třešničkou na dortu a podlézáním euromarxistům a Sudeťákům z Berlína, kteří se již třicet let snaží přepsat historii s cílem dalšího ponižování a zotročování českého národa a postupující kolonizace naší země. Bez domácích politických a mediálních slouhů by něco takového nebylo možné.

Návštěva Ruska na prahu Asie byla zajímavá z hlediska dalších informací. Bohužel, nejen v Moskvě a Petrohradě, ale rovněž v Jekatěrinburgu se Rusko stále více podobá EU. Moderní současné oblečení obyvatel, plné obchody, záplava nových aut. Nejen podle mne bylo v Jekatěrinburgu víc nových a udržovaných aut než v Praze, na počet obyvatel. Žigulík je raritou. Jsou tam dopravní zácpy jako v Paříži. Mohutně se staví bytové domy i komunikace. Jekatěrinburg je od osmnáctého století centrem zbrojního průmyslu, neboť v tamním prostoru jsou doly, které produkují železnou rudu o vyšší kvalitě, než je švédská nebo anglická. Jedná se především o obrněnou a raketovou techniku. V okolí jsou obrovské prostory lesů a jezer, která mají větší plochu, než jezera v celé Evropě mimo Ruska. To vytváří obrovský ekonomický potenciál, který je cílem závisti a chtivosti cizáků.

Jekatěrinburg je rovněž centrem kultu posledního ruského cara Mikuláše a jeho rodiny, které zavraždila bolševická ochranka v době, kdy se blížili českoslovenští legionáři. Prokázat identitu posledních dvou obětí se podařilo až v posledních letech. K jejich uctění byl postaven rozsáhlý memoriální komplex spravovaný pravoslavnou církví. Některé stavby jsou retro ze dřeva, naopak některé historické kostely a chrámy jsou monumentální stavby s nádhernou vnitřní výzdobou. Zabývají se tam rovněž zdravotnictvím a výrobou přírodních léčiv. Ruská pravoslavná církev je na rozdíl od současných evropských vlastenecká. Carský kult inicioval prezident Jelcin, který byl v tamní oblasti dlouhodobě stranickým funkcionářem. Proto není v oblasti Jekatěrinburgu vnímán jen jako opilec, který zaprodával Rusko cizáckým zájmům.