Minulá volba předsedy Evropské komise dává za pravdu kritikům, kteří Evropskou unii obviňují z demokratického deficitu. Jean-Claude Juncker se stal před čtyřmi lety hlavním kandidátem na předsednictví nikoli po demokratickém hlasování a vyjádření všech členských států EU, ale díky zákulisním dohodám a neprůhlednému systému, který nemá oporu v Lisabonské ani jiné smlouvě o fungování Evropské unie.

„Jde o absurdní situaci, když je dávána EU jako vzor demokracie, ale přitom nedisponuje žádným transparentním procesem výběru předsedy Evropské komise, který je považován za nejmocnější funkci v Bruselu. Nejenom euroskeptici si stěžují na to, že o šéfovi Evropské komise rozhodují jen ti nejmocnější a zbylá většina na jeho výběr ani zvolení fakticky nemá žádný vliv. Nyní vehementně požadují změnu celého systému,“ píše Politico.

„Ptáte se, kdo by měl rozhodovat o šéfovi Evropské komise? Přece všechny členské státy EU,“ cituje Politico Andreje Babiše s tím, že nespokojenost vyjadřují také francouzský prezident Macron a zástupci Maďarska, Litvy, Nizozemska, Polska, Portugalska a Slovenska. Naopak irský premiér Leo Varadkar, Juncker, jeho pravá ruka Martin Selmayr tvrdí, že stávající systém, kdy je vybrán kandidát vítězné strany z voleb do Evropského parlamentu, je jediný správný.

Boj o změnu dosavadního systému se bude vést i na příštím summitu EU a obě dvě strany ze svých nároků zatím neslevují. „Nemůžeme být i nadále v pozici, kdy se nikdo neptá na náš názor a o všem rozhodují jen dva největší státy a Evropská komise,“ cituje Politico opět Andreje Babiše. Proti dosavadnímu systému se vedle Macrona, Babiše a mnohých dalších postavil i samotný prezident EU Donald Tusk ve svém projevu z konce minulého roku.

Ačkoli současný systém prosadilo zejména Německo, a také proto se nazývá „Spitzenkandidat“, příliš velkou oporu u Merkelové nemá. Už jenom proto, že německý kandidát, Martin Schulz, neuspěl. Vedle Junckera a spol. pokračování stávajícího systému výběru kandidáta do čela Evropské komise podporují jen Irsko, Itálie a Španělsko. Příští týdny rozhodnou o tom, jaké argumenty nakonec převáží. Předpokládá se, že jednání budou stejně bouřlivá, jako tomu bylo až doposud, a ani jedna z obou stran nebude chtít ze svých pozic ustoupit.