„Tlak na zavedení armády EU není tím pravým ořechovým pro Brity, ale ani pro Francouze. Velká Británie tradičně podporuje národní armádu a transatlantickou spolupráci, Francie lpí na národních zájmech a Německo nehodlá pouze financovat vojenské zásahy evropských jednotek,“ domnívá se poslanec Seďa. Sám se rovněž kloní k zachování národního vojska. „Osobně jsem přesvědčen, že je nutno nalézt kompromisní, ale funkční řešení, které by sice zvýšilo vojenskou kooperaci evropských zemí, ale zároveň by zachovalo identitu národní armády,“ pokračuje dále ve své tiskové zprávě.

Pro příklad podle Antnonína Sedi nemusíme chodit daleko. Obdobně funguje NATO a jeho síly rychlé reakce. Naše republika je ostatně zapojena do sil rychlého nasazení jak NATO, tak EU, připomíná sociálně-demokratický poslanec.

Na druhou stranu připomíná, že naše armáda nedostává dostatek peněžních prostředků a tímto neduhem trpí branná moc většiny členských států NATO i EU.

• Celé tiskové prohlášení si můžete přečíst ZDE

Ač se sám přihlásil k principu národní armády, zároveň hájí silnou spolupráci – a úzké profilování národních armád. „To, co brzdí vzájemnou spolupráci v Evropě, a je jedno, zda se jedná o členské země NATO či EU, je neochota politické reprezentace rozhodnout o omezení některých svých schopností, aby se zároveň rozvíjely speciální schopnosti pro ostatní koaliční partnery. Druhým a daleko vážnějším problémem jsou specifické národní zájmy členských zemí. To se ukazuje zejména ve vztahu k bezpečnostní situaci a jejímu řešení v afrických zemích či na Středním východě,“ píše poslanec Seďa.

A uzavírá: „Pokud zvážíme nutnost modernizace v nejbližší době a za předpokladu nepříliš velkého navýšení armádních rozpočtů, pak je nutno postupovat nikoliv cestou budování celoevropských společných sil, ale spíše budováním a vyčleňováním národních kontingentů do sil rychlé reakce.“