„Jde o to, zda se každý dokáže zbavit trochu své svrchovanosti, aby se mu dostalo větší podpory. Politické strany mají různé názory, ale v geopolitickém a geoekonomickém světě, ve kterém žijeme, je potřeba tyto otázky vážně projednat a prodiskutovat, jinak neuděláme velký krok do budoucna. Když půjdete níž a podíváte se na stávající situaci, tak někde jsou větší přímí příjemci a mají z toho větší prospěch, ale pořád ten celkový prospěch zde je. Prospěch, který zároveň řeší klimatickou změnu a zajistí zelenou ekonomiku. Nemůžeme promeškat už ani jeden den. Pokud přijdeme o čas, tak toho budeme litovat, a náklady, když nebudeme jednat, budou větší,“ řekla nizozemská ministryně financí a místopředsedkyně tamní vlády Sigrid Kaag. Asi největší „šajba“, která se zúčastnila konference Výzvy pro transatlantické vztahy. ParlamentníListy.cz byly při tom.

Tomský: Katastrofický zelený úděl

Její slova zazněla v první debatě už osmého ročníku konference, kterou v Praze pořádaly Institut pro politiku a společnost, Evropské liberální fórum a Nadace Friedricha Naumanna. Hovořilo se o tom, jestli se ekonomické vztahy s USA nedostávají do pozice dotační války. Někteří řečníci se shodli, že je válka silné slovo, protože si dva přátelé, tedy Evropská unie a Spojené státy americké, jen vyjasňují své postoje. Když nizozemská politička pronesla výše zmíněný názor, odešel ze sálu zklamaný politolog Alexander Tomský.

„Je to hrozný. Já stojím úplně jinde. Green Deal považuji za absurditu a neštěstí. Ať udělají, co dělají, tak s tím ve světovém měřítku nehnou. Je to směšné, když osm procent emisí pochází z Evropy. Přestavba společnosti na obnovitelné zdroje je tak astronomicky drahá, že se to vlastně nevyplatí,“ řekl ParlamentnímListům.cz.