„Jde o to, zda se každý dokáže zbavit trochu své svrchovanosti, aby se mu dostalo větší podpory. Politické strany mají různé názory, ale v geopolitickém a geoekonomickém světě, ve kterém žijeme, je potřeba tyto otázky vážně projednat a prodiskutovat, jinak neuděláme velký krok do budoucna. Když půjdete níž a podíváte se na stávající situaci, tak někde jsou větší přímí příjemci a mají z toho větší prospěch, ale pořád ten celkový prospěch zde je. Prospěch, který zároveň řeší klimatickou změnu a zajistí zelenou ekonomiku. Nemůžeme promeškat už ani jeden den. Pokud přijdeme o čas, tak toho budeme litovat, a náklady, když nebudeme jednat, budou větší,“ řekla nizozemská ministryně financí a místopředsedkyně tamní vlády Sigrid Kaag. Asi největší „šajba“, která se zúčastnila konference Výzvy pro transatlantické vztahy. ParlamentníListy.cz byly při tom.

Tomský: Katastrofický zelený úděl

Její slova zazněla v první debatě už osmého ročníku konference, kterou v Praze pořádaly Institut pro politiku a společnost, Evropské liberální fórum a Nadace Friedricha Naumanna. Hovořilo se o tom, jestli se ekonomické vztahy s USA nedostávají do pozice dotační války. Někteří řečníci se shodli, že je válka silné slovo, protože si dva přátelé, tedy Evropská unie a Spojené státy americké, jen vyjasňují své postoje. Když nizozemská politička pronesla výše zmíněný názor, odešel ze sálu zklamaný politolog Alexander Tomský.

„Je to hrozný. Já stojím úplně jinde. Green Deal považuji za absurditu a neštěstí. Ať udělají, co dělají, tak s tím ve světovém měřítku nehnou. Je to směšné, když osm procent emisí pochází z Evropy. Přestavba společnosti na obnovitelné zdroje je tak astronomicky drahá, že se to vlastně nevyplatí,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

A dodal: „Už vidíme náznaky a až následky Green Dealu pocítíme naplno, tak se lidé začnou bouřit. Jde o chiméru, protože těch plánů nelze vůbec dosáhnout. Když si třeba vezmeme takovou maličkost jako vzácné kovy, které jsou potřeba do baterií. Za současné situace je celý proces dolování těchto kovů hrozně nákladný. Hovoří se o vodíku a všechno je závislé na budoucích technologiích, které ještě nemáme. Ta věc je prostě celá absurdní.“ Obecně je prý „zelený úděl“ katastrofou a jeho obhájci jsou blázni.

Doporučuje Knihu o klimatu zemí Koruny české založenou na tisíc let starých kronikách. I v nich se píše, že země procházela obdobími strašlivého sucha, veder, zim, povodní a to v době, kdy ještě kysličník uhličitý produkovaný hromadně člověkem neexistoval. „Mám syna astrofyzika a on říká, že geologické výkyvy existují a k tomu navrch je další vrstva skleníkových plynů. Nemusíme popírat jejich vliv, ale nevíme, jak silná ta vrstva je,“ dodal.

Bednář: Problémům EU se vyhnuli

Podle filozofa Miloslava Bednáře byla akce zakletá do oficialit. „Často se zakrývají skutečně vážné problémy s Evropskou unií ve vztahu k USA, negativní dopady Green Dealu a podobně. Bývalá holandská ministryně financí přímo zastává tato oficiální stanoviska, která se vyhýbají závažným problémům Evropské unie, které způsobují přeregulovanost a jiné extrémy. Způsobuje to nesmírné zaostávání Evropy za USA,“ zmínil.

„Představa, že Evropa bude jakýmsi předvojem zelených snah ve světě, je zcela mimo realitu. Naopak velmi zaostáváme a to bohužel třeba už i za komunistickou Čínou. Na místě je otázka, jestli je EU správným rámcem pro Evropu a pro transatlantické vztahy. Myslím si, že různé možnosti volného uskupení jako je třeba Visegrádská čtyřka anebo Evropské sdružení volného obchodu by byly vhodnější. Těmto problémům se řečníci vyhýbají, takže jsem v tomto ohledu zklamán,“ doplnil.

Macháček: Chceme zelený i globální jih

„Já při té debatě vystupoval jako takový narušitel této zelené pohody. Jsem překvapen, že holandská ministryně financí hájí americkou vládu ohledně zákona o zelených investicích, podpoře a dotacích americkému průmyslu, který bude mít pro celý svět velice protekcionistické důsledky. Snažil jsme se tu spokojenost trochu narušovat svými kriticko-skeptickými pohledy,“ sdělil předseda správní rady pořádajícího Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček, který prý den před tím přiletěl právě z USA.

Ohledně Green Dealu zastává skeptické názory, ale ne ve všem: „Když se na něco dají peníze, tak samy o sobě novou technologii nevytvoří. Technologický pokrok je podle mě především generován konkurencí soukromých firem a konkurenční atmosférou na trhu. A Evropa i USA musí být obezřetní, aby všechny nové nápady nevedly jen k posílení Číny, kde se vesele otevírá jedna uhelná elektrárna za druhou. A abychom nebyli jediní na zeměkouli, kdo opravdu zelenou politiku implementuje. Je třeba, aby ji implementoval i, jak se nyní módně říká, globální jih, kterému se dříve říkalo třetí svět. Nás na západě ubývá. Uvědomělá politika by se měla starat o to, aby zelenou politiku měl za svou i zbytek světa.“