„Přestěhovali jsme se do domu k dědečkovi, který nám dům věnoval za to, aby v něm mohl dožít, a žil tam s námi ještě několik let. A jeho podmínka byla, že se na gruntě bude dál hospodařit, že se to právě nezatravní, neudělá se z toho výkvět zahradní architektury, ale bude to obdělané, a poroste tam všechno, co je tam zapotřebí. Dědeček, když jsme se tam nastěhovali, byl ještě relativně při síle, a já jsem se na něj díval, a bylo neuvěřitelné, co všechno dokázal na tomto svém relativně malém pozemku vypěstovat, kolik toho vlastně bylo. Dokázal naplnit sklep, dokázal naplnit spižírnu, kolik sklenic se z toho nadělalo různých zavařených okurek, kompotů, marmelád, kečupů, protlaků, a já jsem si říkal: Vždyť to je vlastně něco úžasného. Tohle je něco, co ztrácíme, co za chvíli nikdo nebude umět,“ rozhovořil se Vidlák o tom, jak se dostal k zemědělství. 

Podle jeho slov se pak ukáže, že člověk nepotřebuje ani hektar na to, aby se uživil. Na základní obživu pro rodinu podle něj stačí kolem 300, 500 metrů čtverečních. Jeho motivací je tak říct lidem, že stačí málo, aby byli takzvaně na svém.

„Podle mě ‚zemědělčení‘ nijak náročné není. Však myslím, že to na svém životě dostatečně ukazuji: Chodím do práce, zvládám blog, mám pět dětí, taky někdy chodím někam ven, nebo chodíme někam za kulturou – žijeme normálním životem. A mám doma čtyři prasátka, a to taky ještě stíhám, a nemám pocit, že jsem udřený. Dokonce bych řekl, že každý den je chvíle, kdy se můžu jenom tak flákat,“ popsal Vidlák.

Co se stane, až nastane výpadek v zásobování potravinami?

„Když se teď člověk podívá – v lékárnách nejsou léky – tak co se stane, až přijde chvíle, kdy naši vládní představitelé začnou říkat, že je holt výpadek i v zásobování potravinami? Oni si pak vzpomenou, jak se to dělá, že to vlastně není až tak obtížné si se svou zahrádkou nějak poradit. A myslím, že většina lidí dnes bude skutečně okouzlena – právě pro své představy, jak je to náročné, kolik to stojí času, úsilí, možná i peněz, a kolik toho musí obdělávat, aby z toho něco bylo – a možná bude překvapena, že skutečně stačí čtyři pět rostlin rajčat, a celé léto mají pokryté,“ dodal.

„Osobně si myslím, naprosto natvrdo, že tohle je svět, který v podstatě ztrácíme, který se asi nikdy nevrátí. A to právě proto, že globalizace zasáhla i zemědělství, a to způsobem, že skutečně na světě nejsou hladomory, a infrastruktura se už vybudovala na celém světě, od přístavu, přes železnice, překladiště, všechno. Že téměř jakákoliv plodina se dá převézt odkudkoliv kamkoliv za směšně nízké ceny, což způsobilo především to, že se v každém regionu pěstuje jenom to, co se tam nejvíc hodí, respektive co vydělá. Tak u nás se pěstuje pšenice, řepka, kukuřice, slunečnice, troška ječmene, a vlastně tím to končí. Ve Španělsku se zase pěstují jenom pomeranče, a půdu to dojí úplně stejně, jako u nás pšenice nebo řepka, protože když se to nestřídá, tak to je prostě špatně, ale jinak to nejde. Podnebí tam na to mají, a vydělají na pomerančích, tam by prostě na pšenici nevydělali. A díky tomu, že se to dá převážet přes celý svět, tak se z toho stala průmyslová výroba. To se prostě stalo, a pokud bude trvat průmyslový svět, tak toto bude jeho součástí. A my, podle mě, se maximálně můžeme snažit uchovat něco z doby, kdy to bylo správně,“ řekl Vidlák.

Závěrem vysvětlil i to, proč lobbuje za čas, kdy svět byl ještě v pořádku, když sám nějak vnímá, že je to možná nevratné. „Myslím, že to je víc boj o duši než o plodinu – pokud lidi změní svoje návyky. Já třeba rád koukám na videa ze zemědělství v Číně, protože Čína je dneska největší zemědělský producent, daleko před Ruskem i před Spojenými státy, akorát že všecko spotřebují doma, oni téměř neexportují. Ale když vidím, jak tam fungují, tak oni jsou schopni dělat malé chytré farmičky, jsou schopní tam krásně pěstovat – a já si říkám: Dyť je to nádhera. A když to můžou dělat oni, tak bychom to mohli dělat i tady. Ale je to založené na preferencích toho člověka. Určitě to nebude založeno na klasické tržní ekonomice, nebo na principu zisku, nákladů a zisku. To myslím, že už se nikdy nestane. Ale pokud lidi budou preferovat kvalitu, pokud by se dalo vrátit k tomu, že nejkvalitnější potravina je ta, která vyroste na záhumenku a na zahrádce, tak je ještě třeba nějaká šance,“ zakončil.

Požáry v Řecku, ale i experiment v Penny

Vidlák má i svou pravidelnou rubriku Vidlákův týden na serveru ParlamentníListy.cz. V ní mimo jiné hovořil o požárech v Řecku. Jde o následek změny klimatu? Podle Vidláka ne. „V jedné věci bych s klimateroristy souhlasil. Tyto zničující požáry skutečně způsobil člověk... Ale nikoliv klimatickou krizí, ale tím, že tyto požáry předtím velmi úspěšně hasil. Kdysi takové požáry probíhaly často a zpravidla ve vegetaci, kterou předtím vypásly nějaké kozy. V podstatě šlo pouze o požár suché trávy a sem tam nějaké uschlé větve. Nebyly nijak zničující a člověka i faunu spíš obtěžovaly, než by zabíjely. Jenže pak přišla moderní doba se spoustou vymožeností. Člověk si chtěl postavit dům, a pokud místní přírodní podmínky nevyhovovaly záměru urbanistů, tím hůř pro přírodu. A tak se nám objevila výstavba i v místech, kde se kdysi pásl dobytek a občas tam hořelo. Nikdo samozřejmě nechce nechat shořet svůj dům, nejsme žádní primitivové, máme přece hasiče a ti mají takové velké kropicí vozy, případně přiletí ruská letadla Berjev, která uvezou celý bazén vody. Pokud někde začal požár, hasiči ho uhasili,“ popisoval Vidlák.

„Jenže s přírodou se o tom nikdo nebavil a ona dál produkovala suchou trávu i suché větve. Navíc ještě nastoupila Evropská komise, která v nekonečné moudrosti usoudila, že pást na řeckých ostrovech kozy odporuje evropským hodnotám, a začala místní zemědělce dotovat, ať to prostě nechají ležet ladem a zarůst. Opět se přírody nikdo neptal a ona dál hromadila uschlou trávu a suché větve, hasiči pořád hasili a hasili, až jednou bylo té biomasy tolik, že se to jaksi vymklo hasičům z rukou. Mimo jiné i proto, že ruská hasicí letadla tentokrát nepřiletěla. Zbytek vidíte v přímém přenosu. Teď se jednorázově a velmi zničujícím způsobem děje to, co se díky hasičům a lidské debilitě dvacet let nestalo. Příroda by tam prostě dala kozy a občas by tam hořela tráva,“ zmínil Vidlák.

V dalším z dílů hovořil o současných spalujících vedrech. „Naštěstí si to naši klimaalarmisté včas zařídili tak, že všechno je důkaz klimatické změny. Když je teplo, tak to se ohřívají oceány, když je zima, tak se rozpadá golfský proud. Když méně prší, je to klimatická změna, když jsou záplavy, tak je to klimatická změna. Koneckonců, co jiného by také chtěli dělat? Vždyť z klimatické změny dobře žijí. Nejbohatší lidé planety do toho nacpali hromadu peněz... Ale letos se fakt bavím, jak to pojímají mainstreamová média. Televize byla plná reportáží o spalující vlně veder, předpověď počasí měla žhnoucí grafiku, aby chudák ovčan poznal, jak vypadá vedro... a pak Daniel Vávra zveřejnil nejvyšší denní naměřené teploty v Praze... Jeden den v červenci bylo víc než třicet pět stupňů. Třikrát naměřili víc než třicet stupňů, zbytek července ani třicet nenaměřili,“ popsal Vidlák.

„Ministr Hladík prohlásil, že se Česká republika otepluje dvakrát rychleji, než zbytek světa. Ale když se podíváte do zahraničního tisku, tak zjistíte, že i Austrálie se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. I Británie, Francie, Nový Zéland, Kalifornie... Všechny země světa se oteplují dvakrát rychleji než ostatní země světa,“ dodal Vidlák.

„Před několika roky bylo běžné, že vedra začala koncem května a skončila s novým školním rokem. A bylo opravdu sucho, které deště jen zmírnily. Deficit vláhy byl dlouhodobý a problematický. Teď prostě jen chvíli nepršelo. Ale naštěstí nemusíme tápat a víme, že za to může klimatická změna a vypouštění CO₂ z vašeho zahradního grilu,“ zaznělo z jeho strany také.

A vyjádřil se rovněž k experimentu, jehož se stali cílem zákazníci sítě Penny Market v Německu. Všechny potraviny byly totiž na týden zdraženy tak, aby odrážely škody na klimatu a životním prostředí. „Mě by na tom zajímalo, co hodlá řetezec Penny Market udělat s penězi, které v rámci této kampaně utrží. Dostanou to nějací farmáři, aby svým kravičkám dopřáli více prostoru a třeba masáže? Dostane to nějaký producent zeleniny, aby mohl plevel zlikvidovat trojí orbou, a ne pomocí pesticidů? Nebo kdybych chtěl být úplný ekolog – dostane to nějaká zelená sekta, aby mohla zeleninu produkovat ručně pomocí rýče a motyky? Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se ty peníze normálně dostanou do zisku firmy a následně do dividend, že? Fakt mě bere, když firma, která naprosto dravě obírá zákazníky i dodavatele, si začne hrát na strážce klimatu,“ poznamenal.