Prezidentský kandidát Andrej Babiš (ANO) včera uvedl, že by v teoretickém případě napadení Polska či pobaltských států, které jsou součástí NATO, nevyslal české vojáky na pomoc. Souzní Stropnický s tímto názorem? „Přiznám se, že moc ne. Ta naše výzva se toho netýká, tohoto. Ale princip Severoatlantické aliance je přece založen na kolektivní bezpečnosti, ve které to funguje jedině tehdy, pokud platí princip jeden za všechny, všichni za jednoho,“ podotkl Stropnický.

„To znamená, že mě to trochu překvapilo. Na druhou stranu, když se člověk podívá do průzkumů, tak vidí, že nadpoloviční většina Čechů si skutečně myslí, že by se v takovém případě česká armáda účastnit neměla, když by byl napaden jiný členský stát NATO. Takže si myslím, že Babiš jede podle průzkumů, klasika,“ podotkl Matěj Stropnický.

Ten kvůli iniciativě „Mír a spravedlnost“, nabádající k úsilí o jednání a skončení válečných operací, dostal například od Jindřicha Šídla nálepku „mírový štváč“.

„Od chvíle, kdy jsem začal vnímat svět, jsme bojovali za mír. Každý den. Neustále, statečně už od nejútlejšího věku... Těmhle propagandistickým – pardon! – sračkám se nešlo vyhnout. Stejně jako pocitu, že už zítra mohou z území NSR (tak se tehdy oficiálně říkalo západnímu Německu) přiletět smrtonosné jaderné střely a všichni tady umřeme. Proto jsme se učili nasazovat masku, pláštěnku, igelitové pytlíky na ruce a na nohy a zalehnout patami k epicentru výbuchu. Říkalo se tomu „branné cvičení“, ale ve skutečnosti to byl soustředěný psychologický teror, kterému jsme jako děti byli vystaveni po celá 80. léta. Přiznám se, že to na mě zanechalo stopy. Především v podobě preventivní nedůvěry ke všem permanentním bojovníkům a bojům za mír, ať už to znamená cokoli,“ vzpomínalo k tomu Husákovo dítě.