„Žijeme pohodlně krutým, pohodlně lhostejným způsobem života. Ani o tom nevíme, ani si to neuvědomujeme. Konzumujeme potraviny zdrcující většinou odděleni od jejich původu, třeba od velkochovů kuřat a slepic. Jen občas se k nám prodere informace, která námi otřese, najednou vidíme, co naše pohodlí stojí, kdo za ně platí,“ píše Fendrych ve svém komentáři na serveru Aktuálně.cz.

„V posledních dnech jsou to slepice z velkochovu v Brodu nad Tichou na Tachovsku. Rozšířil se tam virus ptačí chřipky, který je za určitých okolností přenosný i na člověka, zlikvidováno bude skoro tři čtvrtě milionu nosnic, virus napadl všechny tři haly. Napadeny jsou ale i další chovy, vybíjení bude pokračovat,“ pokračuje komentátor.

V Událostech České televize ve středu běžela reportáž o masivním šíření ptačí chřipky a o likvidaci nakaženého chovu. Celé to zpravodajství podle Fendrycha zjevně nechtěně, ale zcela pravdivě ukázalo, jak lhostejní umíme být k životu. „Začínalo slovy ‚největší likvidace drůbeže v české historii‘. Létala čísla, počty slepic, počet tun slepic, miliony vajec, jejichž produkce musí být zničena, na kolik to celé přijde,“ popisuje.

Česká televize v reportáži informuje, že „veterináři rozhodli o tom nejšetrnějším způsobu“, jak zabíjení proběhne. V reportáži jsou vidět i záběry z likvidace. „Do utěsněné haly se začne napouštět oxid uhličitý, kterým se drůbež usmrcuje. Plyn se v hale nechá působit přes noc, další den se hala odvětrává. Následně se přistaví pojízdné pásy, pásové podavače, na které se hází mrtvoly slepic a ty je pak chrlí do speciálních kontejnerů. Slepice jsou tedy ‚nejšetrněji‘ zplynovány.

Evokuje to strašlivé souvislosti. Dozvěděli jsme se také, že ‚zaplynování‘ je málo efektivní, veterináři uvažují o tom, že se živé slepice naženou či naházejí do likvidačních kontejnerů a oxid uhličitý pak budou pouštět přímo tam. – Představuju si tu odsouzenou slepici, jak ji někdo vytrhne z haly, strčí do tmavého kontejneru, pustí na ni plyn. Ten stres, to utrpení,“ hrozí se Fendrych nad představou, co zvíře v takovou chvíli vše prožívá.

„Jsme barbaři. O zplynování 750 tisíc slepic mluvíme bez lítosti či soucitu, bez piety,“ říká Fendrych s tím, že jestli nebudeme o zvířatech mluvit s úctou a jako o tvorech obdařených životem, bude nám tento „detail“ dál unikat.

Jsme barbaři. O zplynování 750 tisíc slepic mluvíme bez lítosti či soucitu, bez piety https://t.co/pOIYUuYTPb prostřednictvím @Nazory_Aktualne

— Martin Fendrych (@fendrych_m) January 6, 2023

Jak se ukazuje, není jediný, komu takový krutý přístup ke zvířatům vadí, někteří uživatelé se svěřili s tím, že jejich odpor k ostatním lidem proto nárůstá.

„Marně se utěšuji vegetariánstvím. Cítím za ty bytosti hlubokou odpovědnost, protože jsem člověk. Jsme nejodpornější tvorové ve vesmíru, neuskromníme se, zničíme, na co sáhneme. Děti chráníme před pravdou, aby nad slepičkami neplakaly. Díky čisté duši by odmítly účastnit se,“ píše Patricie Anzari.

„Na ČT24 to běželo každou chvíli a já to už musela vypnout, jak špatně mi bylo, chudáci slípky,“ dodává znechuceně komentující Týna Wolf.

Další diskutující poukazují, že problematika velkochovu nosnic sahá mnohem hlouběji: „Dokud je těch 750 tisíc slepic nacpaných ve třech halách, tak je to v pořádku? Není už problém, v jakých podmínkách ta zvířata žijí?“ nadhazuje téma k diskusi Fanda Sin.

„A stále mám dojem, že nepopisujete realitu života slepic naplno, jako bychom se měli dojmout pouze při jejich masovém vybíjení kvůli ptačí chřipce, jinak by žily šťastný život a snášely si vajíčka. Tak jsme se dojali a teď zpátky do práce. Co bude k obědu? Třeba kuře na paprice,“ naznačila další reagující, v čem spočívá jádro věci.

Podle Fendrycha nejen to ukazuje, že žijeme v paradoxech: „Na jednu stranu mladí lidé demonstrují proti vyhynutí ohrožených druhů, probíhají akce Extinction Rebellion, záleží nám na broucích, mizejících rybách, kytkách, hmyzu, ale zároveň naprosto chladně, nelidsky referujeme o popravě tři čtvrtě milionu živých tvorů, jako by se o žádné živé tvory nejednalo. Další den může přijít reportáž, jak ‚lidstvo‘ pátrá po ‚životě na Marsu‘, hledá stopy života, živých organismů. Zatímco život, který máme v rukou, vůbec nevnímáme, jsou to jen kusy,“ dodal komentátor.