Novoroční předsevzetí Basiková nemá, přeje si jen, aby už byla covidová pandemie za námi. I když to podle ní ještě potrvá. Nejvíc ji mrzí to, že se nemůže živit svým řemeslem, taková situace během její 40leté kariéry totiž ještě nenastala a covid jí na jaře překazil nadcházející turné. „Ale nechci si stěžovat. Pořád je to nejdůležitější, že máme co jíst a máme střechu nad hlavou. Za války na tom lidé byli podstatně hůř. Není třeba kňučet, když se vlastně zas tak moc neděje,“ doplnila.

Místo zpívání se věnuje vzdělávání svého syna a psaní. Domácí výuka je prý náročná. „Nemyslím ani tak učivo čtvrté a páté třídy jako spíš udržet synovu pozornost,“ vysvětlila. Její syn totiž absenci školní docházky vnímá jako prázdniny. Výchova je dle Basikové náročná, ale s klidem a tolerancí ji zvládá. „Máloco mě rozhodí nebo vytočí. A nějakým křikem bych nic nevyřešila. Fyzické tresty totálně odsuzuju, svoje děti bych nikdy neuhodila, považuju to za selhání rodičů, a hlavně to nic neřeší,“ prozradila svůj postoj k výchově. Její syn má prý prudkou povahu, takže ho musí nechat „vyvztekat“. „Pak si o problému povídáme a snažím se mu vše vysvětlit,“ říká Bára Basiková. Syn se pak většinou omluví. „Teď jde do puberty, za tři roky bude Theovi 15 let a mně 60, tak uvidíme, co přijde. Možná skočím z okna,“ zažertovala.

Kromě syna má Basiková i dvě dcery, kterým táhne na třicet. Basiková se prý těší, až bude babička, ale dcery, i když mají partnery, se na rodičovství zatím nechystají. „Což úplně chápu, tohle rozhodnutí musí v ženě dozrát. Já na ně nijak netlačím, je to jejich život,“ pravila smířlivě.

Basiková také potvrdila, že pomáhala v domovech pro seniory a v nemocnicích. „Když bylo potřeba, jela jsem tam zazpívat nebo stlát postele a vybalovat zboží. Vypomáhala jsem třeba i na poště. Snažila jsem se být užitečná a nápomocná. Sedět doma neumím, a když někde chybí ruce, proč nepomoct?“ uvedla. Také si dělá zápisky ze současné situace. „Když dnes dcerám, kterým bude třicet let, vyprávím, jaké to bylo za komunismu, tak tomu nechtějí věřit. Takže by bylo fajn zarchivovat tuhle zvláštní dobu i pro příští generace,“ říká.

Plány na vystoupení si Basiková moc nedělá. „Myslím, že teď člověk nemůže počítat s ničím. Navíc lidi nebudou mít na kulturu peníze. Bez zábavy se dá žít, ale bez chleba ne,“ tvrdí zpěvačka. Ale chybí jí cestování, na kterém ji baví poznávání nových kultur. „To je obohacení po všech stránkách. Když se můžete konfrontovat s jinými národy, historií, nasávat jinou mentalitu a atmosféru daného místa. Je to jeden z největších darů,“ ocenila zpěvačka současné možnosti, které za komunismu nebyly.

Velice ráda cestuje vlakem. „Za mého dětství byly dráhy ještě ostuda, všude nepořádek, špína, vlaky si jezdily, jak chtěly,“ začala, ale v současnosti je prý situace jiná. „Řeknu vám to na rovinu – autem mě na D1 nikdo nedostane! Vždy si ráda ve vlaku připlatím první třídu a jízdu tak mám s veškerým komfortem,“ prozradila magazínu Českých drah.