V roce 1989 vydal významný německý levicový ekonom, profesor Karl Georg Zinn, knihu zabývající se vznikem novověké evropské civilizace. Nazval ji Kanóny a mor. Počátky novověku ve čtrnáctém a patnáctém století. V ní připomenul, že celé současné lidstvo v minulosti prošlo tvrdou selekcí, kterou prováděly viry, bakterie a příbuzné mikroorganismy. „My, Evropané, jsme potomky lidí, kteří přežili opakované pandemie moru (Černé smrti) ve čtrnáctém a patnáctém století,“ dodává Bašta.

Na základě dochovaných historických zpráv se tento spisovatel domníval, že mor vyhubil všechny lidi soucitné, snažící se léčit a pečovat o druhé, takže tehdy skoro všichni altruisté vymřeli. Přežili jenom sobci, kteří se izolovali od ostatních, nikomu nepomohli, naopak odehnali nebo zastřelili každého, kdo by je požádal o pomoc. Většina přeživších patřila k zámožnějším vrstvám společnosti, které se vedle sobectví a bezohlednosti vyznačovaly také vysokou mírou agresivity.

Nějakou dobu před pandemií se v Evropě objevily znalosti nových technologií – střelného prachu, střelných zbraní a výroby oceli. Evropská křesťanská společnost v době před morem všechna technická vylepšení usnadňující zabíjení nepřátel (kromě muslimů a pohanů) odmítala. Tyto zábrany u generací po epidemii padly, naopak rozeběhla se soutěž o to, kdo vyrobí dokonalejší nástroje na zabíjení bližních.

„Dobývání celého světa Evropany mohlo začít, a během několika dalších století se úspěšně završilo. Takto příčiny vzniku a rozmachu evropské (dnes euroatlantické) civilizace viděl pan profesor Zinn,“ pokračuje Bašta.

• Původní text ZDE