„V roce 1968 se již v průběhu Pražského jara náhle probudila sovětská propaganda, a začala psát a mluvit o nebezpečí ozbrojené kontrarevoluce v Československu. Dozvídali jsme se o tom, jak je naše země zaplavena množstvím amerických a západoněmeckých špionů, kteří připravují okupaci naší země americkou armádou. Pamatuju se, že jsme se těm zprávám smáli jako nesmyslným hloupostem,“ vzpomíná dále Bašta s tím, že pak přišly informace, že se blízko hranic s Německem našly v úkrytech v bílých batozích americké ruční zbraně. „Zakrátko přišla invaze pěti armád Varšavské smlouvy,“ řekl Bašta.

 

 

Podle jeho slov si od té doby pamatoval, že podobné provokace představují pokus o vyvolání ozbrojeného konfliktu a že na jejich původce se vždy přijde až po skončení války, jedno zda světové nebo studené jako v československém případě. „Zároveň jsem si všiml, že tyto akce byly dobře naplánované a provedené tak, že vyvolávaly pochybnosti jen o motivaci údajných pachatelů, nikoliv o události samé," zmínil Bašta. A připomněl i 11. 9. 2001. 

 

„Nález nepoškozených pasů pachatelů nejhoršího teroristického útoku v dějinách zřejmě osudově předznamenal budoucí dění. Nastolil dvě základní pravidla pro všechny další podobné události: viník je znám okamžitě, nejlépe ještě před činem, a za druhé – následné vyšetřování je dlouhé a nic neobjasní. Pravda, jedna pozitivní výjimka existuje – tou bylo pátrání po zbraních hromadného ničení v Iráku, kvůli kterým v roce 2003 začala invaze,“ řekl Bašta s tím, že zbraně se nikdy nenašly. 

 

Připomíná pak i další události, například pád letadla na východní Ukrajině, chemické útoky v Sýrii či otrava bývalého ruského špiona Sergeje Skripala. 

 

„Měli bychom si pamatovat, že v minulosti podobné akce stály na počátcích velkých ozbrojených konfliktů. Ovšem, na rozdíl od těch dnešních, měly výrazně lepší scénář i režii. Třeba to bylo tím, že dříve bylo třeba brát ohled na veřejné mínění,“ uzavřel Bašta.