„Jménem její výsosti knížete Hanse Adama II. z Lichtenštejnska děkuji za žádost o rozhovor a váš zájem,“ napsali ParlamentnímListům.cz z knížecího paláce ve Vaduzu, hlavním městě Lichtenštejnska. Chtěli jsme se současného knížete, plným jménem Johannese Adama Ferdinanda Aloise Josefa Marii Marka d’Aviano Pia von und zu Liechtenstein, zeptat mimo jiné i na majetek, o který se soudí s Českou republikou. A takhle jsme dopadli.

Knížecí odmítnutí

Když se člověk zamyslí nad šestým nejmenším státem na světě a čtvrtým v Evropě, napadne ho možná i hláška čertíka z filmu Princezna ze mlejna: „Jsem malej, ale šikovnej.“ Země měří od severu k jihu jen čtyřiadvacet kilometrů, má čtyři železniční zastávky a metropole Vaduz je malé městečko, nad nímž se tyčí stejnojmenný knížecí zámek. Nicméně ohledně ekonomických kritérií se stát běžně umísťuje na předních místech světového žebříčku. V Lichtenštejnsku vládne kníže Hans Adam II., který se narodil v Curychu na konci druhé světové války a má rozsáhlé pravomoci. A právě jeho jsme požádali o rozhovor.

„Po konzultaci vám s politováním oznamuji, že vzhledem k četným žádostem a dalším závazkům by se jeho výsost kníže rád zdržel schůzky s rozhovorem,“ napsala nám Nicole Biedermanová ze sekretariátu knížecího zámku. Kníže Hans Adam II. totiž opakovaně prohlásil, že se nevzdává nároku na majetek svého rodu v České republice, a na ten jsme se ho chtěli zeptat v první řadě. Ke konfiskaci veškerého majetku rodu Lichtenštejnů u nás došlo po druhé světové válce. Byl vyvlastněn na základě Benešových dekretů s tím, že Lichtenštejnové byli Němci. Oni se však ohradili, že měli lichtenštejnské občanství.

Rod Lichtenštejnů se tedy o majetek v českých zemích soudí a třeba soud o zámky v Lednici a Valticích nedávno prohrál i po odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Žaloby podává Nadace knížete z Lichtenštejna a podle dostupných informací zatím s žádnou neuspěla, a to ani u Ústavního soudu. „Spor se rozhodne na mezinárodní úrovni, neboť v řízeních na území České republiky docházelo a dochází k závažnému porušování základních práv,“ sdělil už dříve mluvčí nadace Michal Růžička. Lichtenštejnsko se totiž majetku v Česku domáhá u Evropského soudu pro lidská práva. Tento spor je vedený na úrovni států.

Pro vrácení majetku

Názory na vrácení majetku Lichtenštejnům se v Česku různí a vlastně kopírují rozdělenou tuzemskou společnost. Zhruba před měsícem se během bilaterálních jednání v OSN setkal prezident Petr Pavel s lichtenštejnským princem, který mu představil návrh na mimosoudní vyrovnání sporu o majetky. Lichtenštejnská strana stáhne žaloby i nároky na majetky a odškodnění, pokud se majetek vloží do česko-lichtenštejnského fondu, který budou kontrolovat obě strany, přičemž hospodařit s majetkem bude moci jen lichtenštejnská nadace.

„Podotýkáme, že tento návrh byl předložen za situace, kdy náš stát čelí řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. A je velmi pravděpodobné, že směřuje k ponižujícímu fiasku, kdy bude zkonstatováno, že celý ústavní systém tohoto státu se snažil zakrýt a zpětně posvětit kolosální úřední krádež polokomunistické třetí republiky a rozhodoval vědomě v rozporu se zásadami práva a spravedlnosti,“ napsalo mimo jiné předsednictvo monarchistické strany Koruna Česká s tím, že po medializaci návrhu se z Pavla stal „odporný alibista“ a vláda hraje vabank.

Na webu Forum24 se komentátorka Johana Hovorková rozčílila nad článkem na Novinkách.cz a napsala: „Článek nazvaný ‚Lichtenštejni chtějí obejít Benešovy dekrety, prezident Pavel jim pomáhá‘ hraje na tu nejtemnější strunu komunistické propagandy, zaostalého nacionalismu a hlavně snahy omluvit, že český stát někoho okradl a teď za každou cenu odmítá majetky vrátit.“

Proti vrácení majetku

Drsnou komentátorku Fora24 také nakrklo, že v článku promluvila vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy Veronika Bílková, když k návrhu Lichtenštejnů řekla: „Bylo by to vítězstvím Lichtenštejnska, protože je to smír podle jejich podmínek, a pokud ho akceptujeme, tak to znamená minimálně implicitní uznání, že na své straně vnímáme pochybení.“

V ParlamentníchListech.cz jsme citovali například z knihy Lichtenštejnové v Československu historika Václava Horčičky z Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK v Praze, která vyšla v roce 2014. „Od podzimu 1938 navíc kníže poskytoval podporu různým německým státním a stranickým organizacím, které v Sudetech budovaly svou organizační strukturu. Například krnovským SA (útočné oddíly NSDAP, pozn. red.) přispěl 1 000 marek na uniformy, celých patnáct tisíc marek pak v listopadu téhož roku věnoval na výstavbu jednotek SS v Moravském Šternberku, Krnově a Opavě,“ píše se v ní o Františku Josefu II., což byl lichtenštejnský kníže vládnoucí v letech 1938 až 1989. Ostatně jeden z dekretů prezidenta Beneše o konfiskaci nemluví pouze o zabavení majetku Němců a Maďarů, ale i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.

Nedávno se ParlamentníListy.cz na téma zeptaly europoslance za Svobodu a přímou demokracii Ivana Davida: „Ani iniciativa prezidenta udělat nějakou mimosoudní dohodu není teď politicky úplně přijatelná. Ale je třeba říct, že ani jeden český europoslanec není členem petičního výboru v Evropském parlamentu. Kdysi jsem zjišťoval informace o jednom jeho rozhodnutí, dozvěděl jsem se zajímavé informace. Šlo o maďarskou rodinu, která žádala odškodnění za pozemky dnes někde pod dálnicí na Slovensku. Úplně všichni v petičním výboru hlasovali pro to, že Benešovy dekrety musejí být odstraněny s výjimkou polského zástupce. Ten tlak tam je. Otázkou zůstává, jestli si někdo dnes dovolí přilévat olej do ohně, když se situace pro Evropskou unii nevyvíjí příznivě. Uvidíme.“