V úvodu rozhovoru vysvětlil psychiatr rozdíl mezi potřebou a přáním. To definoval Aristoteles a existenci potřeb ilustroval Maslow. „Potřeby – biologické, psychosociální a duchovní – musejí být syceny, jinak organismus chátrá. Přání už jsou něčím navíc, něčím specifickým,“ napsal. A dodal, že přání naplňují pocit spokojenosti, až slasti. Je to prý vidět i na pokusech na krysách, kdy krysy mačkaly páčku k centru slasti tak dlouho, až pošly žízní. Honzák dodává, že obdobný je i osud narkomanů.

Po potřebách se Honzák dostává k hodnotám, jež každý z nás nějak vyznává. „Všichni máme nějakou svou osobní filozofii, která vysvětluje základní principy chodu světa, naše postavení v něm a též úkoly, zisky a nevýhody, které z toho plynou. Rozhodující roli hrají hodnoty, které uznáváme a jsme ochotni je obhajovat a směřovat k nim,“ napsal. K tomu doplnil přemýšlení o víře. Dle Honzáka jsou tu různé skupiny obyvatel, které něčemu věří, a jsou zde tací, co se kvůli odlišnostem ve své víře jsou schopni zabíjet.

Jelikož jsou lidé stejně jako ostatní primáti tvorové společenští, tak vytvářejí tlupy; na rozdíl od všech ostatních příbuzných však lidé společně provádějí rituály, a tak mohli vytvořit větší společenství: „kmeny, národy a národní státy s vládci a pravidly,“ napsal. Radkin Honzák dodal, že Joshua Greene v prý výborném dílu Moral Tribes napsal: „Za dlouhá desetitisíciletí společné existence druhu Homo Sapiens Sapiens jsme se nijak velkolepě, ale přece jen nějak naučili zvládat vztahy já–ty a já–my, ale naprosto neumíme jednat ve vztahu my–oni.“ „A já bych řekl typicky česky: my–voni,“ doplnil Radkin Honzák.

Svůj výrok Honzák doplňuje, že máme nadřazený až nepřátelský vztah k ostatním národům. Prý jsme též zamindrákovaní, pokud je to jiné společenství kvalitnější. „Neochota Čechů věnovat se čemukoliv jinému než okouzlujícím kvalitám vlastního pupku je enormní a nárůst nacionalismu v poslední době je alarmující,“ varoval.