Od 11. 1. vysílá Česká televize detektivní seriál Hlava medúzy s Jitkou Čvančarovou v hlavní roli. Jedná se o režisérský počin režiséra Filipa Renče, scénář napsal Petr Hudský. „Vybrali jsme si podobu Medúzy jako symbol našich kriminálních příběhů. Co jeden jedovatý had v její hlavě, to jeden příběh, jeden zločin, jedno zlo,“ zdůvodnil režisér název a doplnil: „Je pro nás velkou výzvou přijít v dnešní bohaté produkci detektivek a kriminálek s originálním realizačním řešením. Jednotlivé příběhy jsou tedy kombinací skutečných kriminálních případů a fikce autorů. Co se týká stylu vyprávění i hudební dramaturgie, rád bych obnovil atmosféru českých kriminálek ze šedesátých let. Jednoduchá, výrazná hudba, napětí, účelné dialogy, tajemná atmosféra a minimální barevnost obrazu.“

Ovšem filmovému kritikovi Kamilu Filovi seriál nepřipadá jako návrat do 60. let, ale do 90. let. „Připadal jsem si, jako když znovu sleduji detektiva Martina Tomsu z 90. let s Markem Vašutem. To je ten podobný typ toho prokletého brněnského kriminálního seriálu, který je hrozně postmoderně podivný a nedává tam nic smysl. A hlavně je to hrozně laciné a srandovní,“ shrnul svůj pocit kritik. „Ten seriál nerespektuje žádné běžné postupy policejní práce tak, jak to respektují některé dnešní západní seriály,“ tvrdí Fila a dodává, že Filip Renč je dobrý řemeslník, který by dokázal točit i lépe, ale dle kritika mu nezáleží na tom, co točí. „Prostě něco mu dají, on to natočí, nezajímá ho, jestli to má nějakou věrohodnost nebo logiku. A má to, že tomu dodá nějakou atmosféru, ale ta prostě bez toho příběhu nefunguje,“ řekl.

A pak se Fila pustil do českých diváků. „Vlastně to vypadá, že to je i něco, co Česká televize chce. Na jednu stranu – lidé v České televizi, kteří o tom rozhodují, říkají, že by rádi dělali kvalitní tvorbu, všechny ty severské seriály, True Detective (Temný případ – seriál HBO), já nevím, co všechno. Ale zároveň chtějí mít nějaký typ produkce, na který se dívá starší publikum, které zásadně nechce, aby to bylo profesionální, realistické, atmosférické, hutné, dynamické. Prostě chtějí, aby to bylo co nejjednodušší, vlastně do určité míry hloupoučké. A tím pádem nad tím mohli mít navrch. Dokonce když to má nějakou technickou kvalitu, tak to odmítají, připadá jim to cizí, divné, západní, nepříjemný, vyžadující nějakou pozornost.“

Dle Fily zkrátka Hlava Medúzy splňuje nároky té nejméně náročné divácké skupiny. „Bohužel ti ostatní diváci se tomu můžou jenom smát, protože to se opravdu nedá vydržet na to koukat a myslím, že ten druhý díl bude, kdy to zapíchne většina z nás a dívat se na to prostě nebudou,“ předpověděl kritik.