Sluší se zahájit aktuální dnešní Týden v médiích připomínkou skutečnosti, že právě dnes slaví své 80. narozeniny prezident Miloš Zeman. „Neslaví je nijak bombasticky, sezval zhruba 200 osobností. Jednak osobních přátel, jednak lidí i z evropské politiky. Měl by tam být polský prezident Duda, slovenský prezident Pellegrini a další. V Hluboké nad Vltavou se odehraje i podle pozvánky dosti neformální oslava. Píše se v ní, že dress code je neformální, tak to nebude připomínat žádné oficiality. To je úměrné tomu, jak Miloš Zeman celý svůj politický život působil. Je to sympatické, že u tohoto stylu zůstal i v tomhle jubilejním okamžiku, i když se samozřejmě úplně oficialitám nevyhne,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Má to svůj program, svoje členění, akcenty. „Jistě tam budou vyslovovány nějaké proslovy a jistě tam mnoho lidí ze zahraničí přijede prezentovat svoji náklonnost a úctu k oslavenci. Já bych chtěl dodat jen to, že jsem velice zvědav, jak o této události budou referovat naše mainstreamová média, zejména taková typu Seznam zprávy, Forum24, Aktuálně.cz a podobně. Jsou tradičními kritiky a nepřáteli Miloše Zemana. To přátelství či nepřátelství je vzájemné. On také Miloš Zeman na svém druhém inauguračním projevu dobře ukázal, co si o tomto typu novinářů myslí, a způsobil tím docela hezkou hysterii, když paní Němcová, následována dnes uvězněným Dominikem Ferim, vystřelila z Vladislavského sálu v okamžiku, kdy si prezident podával novináře z firmy Economia pana Bakaly,“ připomíná mediální analytik.
Strategický komunikátor Foltýn cukl, když měl jít komunikovat
Kdo je budoucností ODS?Anketa
Co se zmíněné politické komunikace týče, je vždy nejlepším laboratorním testem zkoušky připravenosti jednotlivých aktérů veřejné scény na tom domlouvat se a komunikovat vládní krize. „Teď ji máme na stole už pátý den, od úterý, kdy pan premiér Fiala navzdory svému předchozím prohlášení navrhl odvolání předsedy Pirátů Ivana Bartoše z vlády. Oficiální zdůvodnění se vztahovalo zejména ke zpackané digitalizaci stavebního řízení, které skutečně způsobilo ohromné škody v řádu miliard, ale i morální škody, protože se dotklo všech lidí, kteří se podílejí na výstavbě, a to od developerů, přes architekty, investory, stavební firmy, ale hlavně úřední segment. Tím myslím stavební úřady a na ně navázané administrativní nutnosti, katastr nemovitostí a tak dále, a tak dále,“ poukazuje mediální odborník.
Sympatická témata z programu v roce 2017 Piráti opustili
Považuje za neuvěřitelné, jak se podařilo Ivanu Bartošovi ze strany, která měla 22 poslanců a 99 zastupitelů na krajích, udělat stranu, která má čtyři poslance a tři zastupitele. „A to celé, prosím pěkně, za nějakých sedm let. To je výkon, který by zasloužil vložit do Guinessovy knihy, protože něco takového nepamatujeme. Pamatujeme třeba osud Unie svobody, která z původních osmi procent někde kolem roku 98 spadla do dvou, tří let na čtyři procenta a později spíše na desetiny procent, než s ostudou zanikla. Už se nepřipomíná, jaká plejáda bývalých ódeesáků tuto partaj, jež vznikla jako důsledek tzv. sarajevského atentátu, zakládala a vedla. Jan Ruml, Hana Marvanová, dnes Kordová. To jsou dodnes hrdinové pro naše mainstreamové novináře, které je dlužno citovat. Jsou to lidé, co se dostávají znova a znova do nějakých funkcí, a přitom dokázali jen zradit vlastní stanu, způsobit vládní krizi, založit novou stranu a tu zlikvidovat,“ rekapituluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na tuto v Česku docela „pěknou“ tradici navázal tedy i Ivan Bartoš. „Navzdory tomu, a to je pro mě i osobní zklamání, že jeho původní program v srpnu roku 2017 byl velmi sympatický, obsahoval prvky, které měly hájit svobodu na internetu, měly bojovat proti kopírovacímu monopolu, proti všemocným institucím typu OSA vybírajícím za autorská práva za hudební a jiná díla. Ten boj byl tehdy stavěn velmi generačně, šlo o stranu mladých lidí, a také oslovovala mladé voliče. Proto v roce 2017 dosáhla ve volbách vysokého procentní zisku a dostala se do Sněmovny. V opozici měla velikou příležitost všechna ta svá témata rozvíjet. Ale neudělali to a stali se úplně zaměnitelnou, tradiční, progresivisticky pseudo levicovou, byrokratizovanou prodlouženou rukou korporátního kapitalismu. Tak jako jsou třeba v Německu Zelení a v jiných zemích jiné strany, které sdílejí podobné ‚hodnoty‘,“ charakterizuje mediální analytik Pirátskou stranu.
Mimořádní političtí amatéři se na tiskovce málem rozbrečeli
Těmi „hodnotami“ míní poslušnost a věrnost velení v Bruselu a pozvolný, tichý a plíživý vzestup do vyšších a vyšších vrstev. „Vzpomeňme, že ještě před volbami v roce 2021 se jezdil Ivan Bartoš prezentovat do Bruselu jako pravděpodobný nový premiér české země. No, při vší úctě jsem dost rád, že to tak nedopadlo. Zajímavý bude osud dvou dalších ministrů za Piráty, jak pana Šalomouna, tak pana Lipavského. Kdo sledoval jejich úterní tiskovku, tak tam viděl zhroucené postavy pana Bartoše, pana Michálka a paní Richterové, které vypadaly, že se každou chvíli rozpláčou, protože ten zlom ve vztahu mezi ODS a Bartošem neočekávaly. To samo o sobě napovídá, že jde o mimořádné politické amatéry, protože na takovou situaci musí být každý dopředu velmi náležitě připraven, protože může přijít kdykoliv a ze dne na den. Stačí jediná záminka třeba v podobě toho stavebního řízení,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Odejde Jan Lipavský z vlády?Anketa
Lipavský nehájí naše zájmy, ale zájmy EU nebo těch za oceánem
Nakonec byl ale prezident nucen ustoupit tlaku předsedy vlády Petra Fialy. „Ale určitě to učinil s velkou nevolí. Zato dnes si může mnout ruce, že měl pravdu. Ale pochybuji, že to činí, nevím, jestli je to namístě. Domnívám se, že problém je hlavně v tom, že Lipavský není ministrem zahraničí suverénního státu, nehájí naše zájmy. Hájí zájmy Evropské unie, případně nějakých našeptávačů ještě z větší vzdálenosti, za nějakým oceánem například. A je poslušným poskokem, který v těchto dnech nosil tašku panu prezidentovi generálu Pavlovi. Je to prostě dobrý slouha. Ale těžko ho brát vážně v tak zásadní pozici, kterou kdysi zastávaly osobnosti velikosti Jana Masaryka nebo Edvarda Beneše,“ míní Petr Žantovský.
Přiznává, že si o zmíněných veličinách může samozřejmě každý myslet, i s historickým odstupem, co chce. „Ale byli to diplomaticky zkušení mužové s neobyčejným espritem pro výkon té funkce. To je všechno, co Lipavský nemá. Lipavský je obyčejná zaměnitelná postava, která by mohla dělat úplně stejně zástupce vedoucího velké samoobsluhy anebo učitele občanské nauky na základní škole, a dělal by to se stejnou necharismatičností a stejně nudně, jako dneska dělá ministra zahraničí. Ale ve významu těch zmíněných funkcí je trošinku rozdíl, to se na mě nezlobte. Čili to, že zůstane Lipavský ministrem zahraničí, je téměř jisté, ale je to ke škodě naší země,“ nepochybuje mediální analytik.
Novinář svolává do války, v níž sám bojovat nebude muset
Závěrem zahraniční téma, k němuž nás přivádí článek, jenž na serveru Lidovky.cz vyšel pod titulkem „Generál zapomněl, že je už dávno prezidentem a politikem. Nechtěně ubližuje Ukrajině“ a jehož autorem je Marek Hudema. „Ten se velmi pohoršuje nad tím, že prezident Petr Pavel poskytl rozhovor americkému levicovému listu New York Times o situaci na Ukrajině a jejím možném vyústění. Generál Pavel projevil názor v tom smyslu, že všechny strany konfliktu už jsou dost unavené a že se nedá vůbec vyloučit, že ‚dočasně bude část ukrajinského území okupována Ruskem‘. Ta věta je dost překvapivá, pokud sledujeme Pavlovy promluvy a sledujeme jeho různé vnitropolitické výroky,“ konstatuje Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
To, že tuto větu pronesl na území Spojených států a právě do tohoto známého levicového listu, je podle něj svědectvím o tom, že se na to téma v Americe mluví, jedná a zjevně tamní politické špičky podobné vyústění konfliktu očekávají a s největší pravděpodobností také připustí k realizaci. Je to správně srovnáno se situací pobaltských států, které se po válce staly rozhodnutím velmocí součástí Sovětského svazu. Takže historické předobrazy tu jsou. Estonsko, Litva a Lotyšsko se osamostatnily až v důsledku rozpadu Sovětského svazu po nástupu Gorbačova a poté Jelcina. To jen tak na okraj. Onen redaktor Lidovek je typickým příkladem českého novináře, který bije do bubnů, svolává do války, ve které nebude podle svého přesvědčení on sám muset bojovat, ale umí všechny ostatní včetně prezidenta poučit,“ všímá si mediální odborník.
Situace, v níž jsme se ocitli vinou Fialova fanatismu
V životě by ho nenapadlo, že bude v této rubrice hájit nějaké vyjádření stávajícího prezidenta. „Ale v daném případě se ho zastat musím, protože se projevil jako racionální komentátor situace, ve které jsme se vinou fanatismu Petra Fialy ocitli také velice aktivisticky a aktivně, a tudíž se nás vyústění té války bude bezprostředně také týkat. Sice mezi Ukrajinou a námi je ještě Slovensko, ale my jsme v podobné situaci, máme podobné typy smluv s Amerikou o vojenské přítomnosti a tak dál, čili jsme takříkajíc na ráně. Proto se nás tahle věc bolestně dotýká, ať už si o pravých příčinách toho konfliktu myslí kdo chce, co chce. Racionální analytikové kladou ty příčiny do roku 2014, tedy do období po Majdanu, kdy tehdejší prezident Porošenko zahájil občanskou válku proti vlastnímu obyvatelstvu. A do té se po dalších x letech vložili Rusové,“ líčí Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
To ale není předmětem této úvahy. Jejím předmětem je ta šílená válkychtivost, to nadšení pro válku ze strany některých našich novinářů. „Ti by zřejmě nejraději viděli, kdyby jednotky NATO napochodovaly na Moskvu a pověsily na Kremlu buď tu hvězdici NATO, nebo ještě lépe vlajku Unie za zvuku Beethovenovy Osudové. To jsou tak naivní a nebezpečné představy, které panují často v našich politických a mediálních vyjádřeních, že z toho jde až strach. Myslím si, že by se naši novináři, když už jsou tak zvyklí odezírat z amerických úst, měli poučit i o tom, že když americké oficiální médium vypustí nějaké takové vyjádření do vzduchu, tak to určitě nedělá náhodou. A měli by se zamyslet nad tím, co to znamená. Pokud ovšem jsou vůbec schopni se nad něčím zamyslet,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Hájí ministr zahraničí Lipavský spíš zájmy Evropské unie či USA než naše?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
