Greta Thunbergová: podle kritiků zprava a konzervativců marketingový produkt zelené lobby používaný k prosazení většího objemu z veřejných prostředků na klimatické a ekologické účely, pro mnohé však autentická bytůstka bojující za záchranu planety.

Ideál „zlaté střední cesty“ jako by se z debaty o změnách klimatu vedené roku 2019 tak trochu vytratil, zatímco se v mediálním prostoru mluví o zdanění masa, zhoubném prdění krav, či nutnosti nemít děti – vše podrobeno diktátu „velkého strašáku“, kysličníku uhličitého čili CO2.

Thunbergová tvrdí, že se Země nachází kvůli skleníkovým plynům (zejména tedy CO2, který kromě průmyslové výroby a spalování fosilních paliv produkují i všichni živí tvorové) na pokraji ekologické katastrofy, hrozí masové vymírání druhů a rozvrat celých ekosystémů. Podle mladé Švédky je nutné konat hned, jelikož na záchranu planety, aby se na ní vůbec dalo existovat, zbývá jenom asi nějakých deset let.

• Reportáž z demonstrace za klima v Libeci ZDE

Prestižní časopis Time označil Thunbergovou za osobnost roku 2019. Švédská aktivistka se tak v mžiku zařadila po bok jmen, jakými byli v minulosti například Angela Merkelová, Barack Obama, papež František, Donald Trump (toho Thunbergová příliš nemusí) nebo, když půjdeme hlouběji do minulosti, například letec Charles Lindberg, Franklin Delano Roosevelt, Winston Churchill, anebo – když budeme opravdu zlí – například i Adolf Hitler nebo Josip Visarionovič Stalin: ano, i oba diktátoři, kteří za sebou v průběhu historie zanechali miliony mrtvol, byli svého času časopisem Time označeni za „osobnosti roku“.

Thunbergová toho letos stihla hodně: řečnila například v OSN, kde plísnila světové politiky svých charakteristickým „How dare you?“ (česky: Jak se opovažujete?) v souvislosti s tím, že státníci nedělají v boji proti klimatickým změnám a za snižování zplodin dost, a všichni ji zaníceně poslouchali. Ucházela se, byť neúspěšně, o Nobelovu cenu, a doplula přes Atlantik do USA tzv. ekologicky: na palubě supermoderní plachetnice, a tedy bez emisí. Mnozí sice poukazovali na to, že uhlíková stopa výroby takového high-tech plavidla je ve skutečnosti obrovská a Gretu by ekologičtěji vyšlo, kdyby do Spojených států letěla běžnou linkou, nicméně marketingově to pro Gretu pořád vypadalo dobře.

Kromě toho Greta stihla ještě vydat knihu složenou z jejích mnoha projevů (k dispozici před Vánocemi byla i v českých knihkupectvích), a zejména výrazně podnítit hnutí Fridays for Future: iniciativu mladých středoškoláků v boji proti klimatickým změnám.

• Reportáž z jedné z demonstrací za klima ZDE

Celý letošní rok se tak nesl ve znamení stávek středoškoláků a manifestací za záchranu planety inspirovaných právě touto šestnáctiletou dívkou. Největší ze stávek byly k vidění například v Londýně, ale i jinde to stálo za to. Hnutí zanechalo svůj otisk i v Česku, kde se jednou z jeho tváří stal mladý student gymnázia Petr Doubravský, který začal k tématu klimatických změn a nutnosti akce vystupovat v médiích. „Politici se nestarají o klima, tak my nechodíme v pátek do školy,“ řekl například týdeníku Respekt. „Na záchranu planety máme dvanáct let, deklaroval zase se svou kolegyní středoškolačkou v pořadu Rozstřel webu iDNES.cz.

Doba environmentálního žalu

Za jeden z důvodů, proč začal Doubravský studentské stávky za klima organizovat, označil vcelku nový pojem, nově vzniklou psychologickou diagnózu: „environmentální žal“. „Člověku je úzko z toho, že se svět řítí do záhuby, že probíhá klimatická krize, a také z toho, jak málo toho já jako jednotlivec můžu pro záchranu klimatu udělat,“ popsal student v pořadu Rozstřel.

Nebyl ovšem prvním, kdo novou a tak trochu záhadnou nemoc v tuzemském mediálním prostoru zmínil. Pro Radio Wave (spadá pod Český rozhlas) se na téma „environmentálního žalu“ rozepsala například externí redaktorka Nikola Benčová. „Potkávám čím dál víc smutných lidí. Nevědí, jestli jejich děti v budoucnu najdou zdravé místo pro život. Samotné se mě často dotknou filmy o zanikajících ostrovních státech,“ zahajuje svůj článek s tím, že se potkala i „s dalšími ženami, které trpí podobným pocitem smutku“ a „oslovila i terapeutku“.