„Jak říkal pan Werich, s blbostí se musí bojovat a já oceňuju, protože jinak bychom to vzdali a byli zase ovečky,“ začala zostra Kolářová.

V tuto chvíli má ale obavu, že v Česku správně nefunguje právní řád. V tuhle chvíli se mi zdá, že to nefunguje, že se to někde pěkně zadrhlo. Já nevím, jestli se to dá uplatit nebo někomu vyhrožovat, já s tím nemám zkušenost, ale působí to teda na mě velice depresivně,“ posteskla si.

Přesto si zachovává jistou naději, že se to změní. Bez naděje by podle ní člověk nemohl žít. S permanentním pocitem, že je všechno špatně, žít nelze, prohlásila Kolářová

Pro začátek by podle ní stačilo, kdy lidé dodržovali Desatero. Sama se o to snaží, byť si je podle svých vlastních slov jednoznačně vědoma toho, že není dokonalá.

Nedokonalostí si prý všimla i u některých svých mladších kolegů.

„To, co vidím ve svém oboru, je vlastně ztráta kvality. Dnes je spousta těch hereckých škol i soukromých a (herci) se živí těmi nekonečnými seriály. A to je továrna, to není kvalita. Ať si o tom totáči budu myslet cokoliv, tak pravda je, že všechno, co se chystalo tehdy pro Československou televizi, to se zkoušelo. Ta (současná) praxe je strašná. To se drtí od rána do večera, tam není žádná pauza a ty lidi dostanou tuny textů. Nemají čas, musejí se to naučit, aby to řekli, ale obsahově, to je nula,“ kroutila hlavou herečka.