Bez pomlázky by to nebyly ty pravé Velikonoce, tak vnímá tyto tradiční zvyky stále většina české populace. Ovšem jak se ukazuje, nemalou část s příchodem pomlázky jímá hrůza. Šleháním by muži měli do těla ženy navrátit zdraví, svěžest a sílu, řada z nich ale popisuje tuto zkušenost jako trapnou, ponižující a značně bolestivou.

Piráti se rozhodli do této problematiky veřejnost v tento sváteční čas ještě více zasvětit, a stát se tak hlasem žen cítících se jako oběti.

Ve svém facebookovém příspěvku s nadpisem „Tradice nás mají těšit, ne strašit!“ svým apelem cílí na mužskou populaci a nabádají k ohleduplnému chování vůči dívkám a ženám.

Z pomlázky musejí mít ženy prý pouze příjemný pocit: „Plánujete se v pondělí zúčastnit šlehání, šupání, pomlázky nebo na mrskačky? Skvělé, je to naše originální tradice a je to příležitost k setkávání i zábavě. Mějme ale na paměti, že z oslav by měli mít dobrý pocit všichni zúčastnění a nic by se nemělo dělat proti jejich vůli,“ upozorňuje jménem Pirátů místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová.

Připomínají, že velká část žen si totiž tuto část velikonočních zvyků neužívá a odnáší si fyzické projevy v podobě modřin. „Pro 60 % z nich je to nepříjemné, a každá desátá žena tuto tradici dokonce obrečela. A že některým ženám pak zůstávají na těle modřiny, to by se rozhodně nemělo dít za žádných okolností.

Jak ale dokládá Konsent – když to nechce, tak to nechce, jít na pomlázku může být nepříjemné i mužům, kteří se u toho cítí například trapně nebo se do toho nutí jen pod společenským tlakem,“ pokračuje.

Považuje proto za zcela v pořádku, pokud se někdo rozhodne těchto zvyků neúčastnit. „A neměl by ho pak k tomu nikdo nutit. Dělejme si zkrátka takové Velikonoce, aby se nám líbily. Ať už jsou o původních oslavách života a jara, čistě křesťanských duchovních oslavách nebo o tradicích,“ uzavírá Richterová svůj velikonoční komentář.

Samozřejmě že se objevily názory žen opačné, které tuto tradici ctí a nepohoršují se. Některé diskutérky Richterové ale daly následně za pravdu, jejich postoje pak podpořilo v diskusi pomocí lajků nejvíce uživatelů.

„Ve dvanácti letech jsem odmítla Velikonoce slavit, časem k nám přestali koledníci chodit, protože jim stejně nikdo neotevřel. Syn bude zítra hledat na zahradě vajíčka. Jestli si, až bude starší, bude chtít chodit na koledu, tak ať chodí, ale jestli vytáhne pomlázku na mě, vykoleduje si tak pár facek, a zvratky po něm taky uklízet nebudu,“ vyjádřila se Jana Černá.

„Tuhle debilní ‚tradici‘ bojkotuji asi od dvanácti a ani dcera, ani syn ji v podstatě neznají. Myslím, že zdobení vajíček, případně hledání sladkostí někde venku, pokud někdo chce, je pro děti podstatně lepší, a dospělí si přece můžou dát na návštěvě po štamprli i tak, bez otravování až ponižování 50 % zúčastněných,“ přidala se Hanka Kolářová.

„Debilní svátek, který jsem po odchodu od rodičů, kteří tradici akceptovali, úplně zrušila. Ušetřila jsem za vajíčka, chlast pro koledníky, omlácený zadek a konverzaci s ožralými koledníky a zasekat si jedno hezké dopoledne. Místo toho vyrazím do přírody, kde koledníky nepotkám, a užiju si hezký den,“ píše komentující Vladka Horáková.

Příspěvek Richterové a diskusi, která se pod ním rozjela, na svém facebooku znepokojeně reflektuje Gabriela Sedláčková ze Společnosti pro obranu svobody projevu. Vadí jí, že pod komentářem padají názory, že právě tradice stojí za samotným problémem. „Problém není v tradici, problém je v lidech,“ upozorňuje.

„Odstraňuj ze svého života problematické lidi. Ale neodstraňuj tradice!“ zní spíše rada Sedláčkové, která Velikonoce miluje, byť je jako malá podle svých slov nesnášela, protože „chodila hodovat ožralá hovada s utrženou větví jehličnatého stromu v ruce“.

Spousta z nás si podle jejích slov k Velikonocům vytvořila odpor v dávných dobách.

Žilo se prostě komunitně, a tak trochu pasivně – raději nevyčnívej. „Málokterá ženská na dědině by zabouchla ožralému sousedovi před nosem. Raději mu nastavila a držela,“ dodává.

Sama hovoří z vlastní zkušenosti: „Pamatuju si to jako dnes, vždycky jsem nevěděla, kam koukat. Stojíte tam jak tvrdé Y, civíte do stropu či do oblak a říkáte si: Panebože, za co?!“

Dnes jí stačí se vyhnout nepříjemnostem zabouchnutím dveří: „Žijeme v jiné době. V době, kdy zabouchnu klidně sousedovi před nosem, když tradice jen zneužívá k tomu se ožrat, aniž mu to Máňa může zatrhnout. V době, kdy prostě odjedete na dovču, když u toho nechcete být. Nebo neotevřete dveře. Nebo mu je zabouchnete...,“ pokračuje.

Zmiňuje však problémy dnešní společnosti i v širším a horším měřítku: „Ale bohužel také žijeme v době, kdy, když vraždí teroristé a najíždějí náklaďáky do lidí, píšeme namísto o vraždících muslimech o vraždících autech. Kdy nerozlišujeme uprchlíka před válkou od blbce, který využije situace, a všechny házíme do jednoho pytle. Když zakazujeme zbraně namísto toho, abychom pořádně trestali lidi, kteří je většinou nelegálně zneužívají.

Z toho vyplývá, že za vším stojí hlavně lidé. „Když si přečtete diskusi pod postem Pirátů, zjistíte, že za všechno může ta blbá tradice, a tak ji dámy cíleně bojkotují a zakazují synům je ‚pomladit‘, aby ho taková blbost náhodou nenapadla u jiných žen. A nejenom to: je spousta maminek, které cíleně o tradicích děti neinformují a doufají, že je nepoznají. Co na to říct? Snad jen ach jo!“ uzavírá frustrovaně.