V článku nadepsaném „Dluhy jsou od toho, aby se odpouštěly“ se jeho autorka Ela Plíhalová doznává, že se chtěla dopustit podvodu s nájemným, který ovšem nevyšel podle jejích představ a osvětluje, jak se mohlo stát, že nyní dluží sto tisíc korun kvůli neplacení nájmu.

Majitel bytu se měl s autorkou a vystudovanou antropoložkou spojit až na Valentýna. „Majitel našeho domu mne naháněl a já, jako správný zileniál, samozřejmě telefon nebrala. Kdo ještě v dnešní době volá? Evidentně majitelé bytových domů v Praze, tedy alespoň ten náš. Po dohledání bankovních výpisů se ukázalo, že jeho naléhavé telefonování mělo důvod: dohromady dlužíme devadesát sedm tisíc, což je součet třech celých nájmů plus nějaké domovní poplatky,“ popsala své trable Plíhalová, jež se zajímá o „queer teorii, postkoloniální studia a anarchismus“.

„Věc se má tak, že když jsme se do příliš prostorného bytu na Letné před dvěma lety s dalšími čtyřmi studentkami nastěhovaly, opravdu jsme zkusily první nájem neposlat,“ přiznává Plíhalová.

Částku prý chtěly zaplatit až následující měsíc, vše se však zkomplikovalo. „Náš plán byl částku poslat až na začátku následujícího měsíce a doufat, že to projde. Jenže pak měl výběr dané části nájmu od nás čtyř a přeposlání celé částky majiteli na starosti další spolubydlící, který se jaksi rozhodl dvakrát částku nepřeposlat, přestože ji od zbytku osazenstva měl. Tenhle spolubydlící se před půl rokem odstěhoval, aniž by se o této drobnosti někomu zmínil, a tak majitel bohužel odhalil i naše původní šméčko,“ shrnuje antropoložka, jak se dluh vyšplhal až na sto tisíc a přišlo se na podvod s nájemným. „Jak tomu osud chtěl, nájemní smlouva je psaná na mé jméno,“ dodává na to nemilou skutečnost.

„Myslíš si, že jsme rozpustilé opovážlivé studentky, které si dovolily až moc, a je samozřejmostí, že teď musíme dluh splatit? Jestli tvoje odpověď je ano, pak doufám, že ti tenhle článek alespoň ukáže, že snění o světě, kde jsou dluhy od toho, aby se odpouštěly, je možné,“ píše následně ve svém textu, kde se věnuje tématu, zdali by se dluhy měly splácet či nikoliv a popřípadě za jakých okolností.

„Peníze mají schopnost proměnit komplexní morálku ve věc neosobní aritmetiky – a tím pádem ospravedlnit věci, které by se jinak zdály pobuřující a obscénní. Všechny moderní národní státy jsou založeny na deficitních výdajích. Přestože finanční krize 2008 ukázala, že masový spotřebitelský dluh kapitalismus nezachrání, nedošlo od té doby k žádným významným změnám ve způsobu fungování tohoto systému,“ píše v textu například autorka, podle níž je „vhodným kritériem při přemýšlení nad tím, zda je vhodné dluhy odpustit“, zjištění toho, jak je na tom „materiální zajištění zapojených stran“.