V Zuzaně Čaputové podle Elšíkové (známé ve veřejném prostoru též pod jménem Monika Le Fay) zvítězila „lidskost, pravda, láska a krása“.

„Právnička, která hájila týrané děti a ochranu životního prostředí, nakonec zvítězila, jako v pohádce, nad nacionalisty, komunisty, postkomunisty, proruskou pátou kolonou, tou částí církve, která místo šíření evangelia šíří nenávist, odpůrci EU a milovníky starých pořádků,“ vypočítala hlavy poražené pohádkové saně.

Tím ale výčet poražených Zuzanou Čaputovou nekončí. Dále prý získala skalpy antisemitů, sorosofobů, obdivovatelů Putina (zřejmě není totéž jako „proruská pátá kolona“) a dokonce i obdivovatelů Zemana. A také těch, kteří „mentálně uvízli v národním obrození“. A samozřejmě těch, kteří nenávidí odlišnost a jinakost.

A koho ještě Zuzana Čaputová podle Moniky Elšíkové porazila? „Ty, kteří by nejraději viděli ženy jen v kostele a u plotny a také ty. kteří by opuštěné děti raději nechali v ústavech, než by jim umožnili lásku a péči rodičů jiné než heterosexuální orientace“.

Zkrátka prý vyhrál nový styl politiky, ten „ženský“. Ženský styl politiky se podle Elšíkové pozná podle toho, že „neupřednostňuje sebe a své ego, ale zájmy celku“, je neagresivní a neútočný.

Čaputová navíc prý na rozdíl od jiných žen v politice nepůsobí jako „něco mezi mužem a ženou“. Co to znamená? „Nesnaží se trumfnout chlapy tím, že se lépe vyzná v motorech a zbraních,“ vysvětluje Elšíková.

Čaputová podle ní zkrátka „hájí všechny normální věci, které by hájila každá normální žena“. Taková, které podle Elšíkové „jde víc o to, aby se dosáhlo dobrého konce, než o to, aby měla co nejvíc plakátů s co nejdelší kravatou na co nejvíc frekventovaném místě“.

Vyznání zakončila slovensky „Bravo, Zuzana, klaniam sa!“.

Pod pohádkovým vyznáním se rozpoutala diskuse, ovšem obdivovatelka neupřednostňování ega Elšíková podle svého vlastního přiznání „několika reakcí smazala a několik lidí zablokovala“ s doporučením, ať si jdou povídat na Parlamentní listy.

Pod článkem tak zbyly příspěvky kalibru „Amen“ nebo „Slovensko rozkvetlo“.

Případně „Chtěl bych vidět ty kyselé xichty Zemana, Ovčáčka, Putina, Fica, a spol.“. Elšíková se vyznala, že je „úplně vidí“. Následovala reakce, že takové xichty by bylo nejlepší  nevidět už vůbec.

Analytičtějí diskusní příspěvky soudily: „Ukazuje se ze Slovensko je mnohem méně nežli Praha a ČR sférou vlivu Velkého Bratra, to je oč tu běží“. U nás prý „pravidelně dochází k manipulaci veřejného mínění“. Kdyby tomu tak nebylo, určitě bychom také volili „svobodomilovné a odpovědné politiky“.

Obdiv si vysloužila i jazyková fantazie Elšíkové, konkrétně slovo „sorosofob“„Tak sorosofob je takové nové slovíčko ale já věřím že se ujme,“ psala jedna z diskutujících. Jiná z žen se přidala, že je stoprocentní pravda, že mužům jde v politice jen o jejich kravatu.

„Hned mě napadlo, jakou velkou radost by měl Havel, vždy chtěl ženu do čela státu,“ zaznělo taky v diskusi.