Dnešní Západ se podle Weigla stal vyhraněně ideologickým a převzal levicovou progresivistickou ideologii, která různě zmutovala. Ta podle jeho slov pod různými názvy, ale velmi koncentrovaně ovládla rozhodující centra moderního světa, což je politika, média, akademický svět. „Tohle všechno se dnes na dnešním Západě ocitlo z velké většiny v rukou levicového progresivního proudu, který tedy těch 40 poválečných let nezahálel, ale velmi efektivně a sofistikovaně infiltroval celou společností a změnil atmosféru, společenské vědomí,“ uvádí v rozhovoru pro Rádio Universum.

„My na to dnes koukáme s naší zkušeností, aspoň moje generace, se zkušeností minulého režimu a nevěříme svým očím. A myslím, že se velká část naší veřejnosti dívá s nepochopením na to, co se nám vnucuje, co se nám předkládá k věření a tak dále,“ dodává s tím, že schopnost tomu vzdorovat, bránit se a pochopit podstatu toho je stále omezená. „Bojím se, že schopnost zmobilizovat se bude podrobena tvrdé zkoušce,“ sděluje své obavy.

V Česku byla zahraniční politika privatizována, je podmnožinou politiky vnitřní a jednotliví politici se snaží k zahraničněpolitickým tématům přistupovat pouze z pohledu svých momentálních pozic, mocenských pozic, uvnitř země, uvnitř politických šarvátek a hledají pouze vnější podporu, něčí zastání pro své domácí střety, všímá si Weigl.  

„Určitě realistickou zahraniční politiku naše země dlouhodobě neprovozuje a nikdy se o to v podstatě nesnažila. Dnes převládá názor, že poslouchat mocné spojence je jediná možnost, která se vyplatí, a rezignace na jakékoliv národní zájmy a jejich obhajobu v politické oblasti ve světě. To je nešvar, to je špatná tradice, která se tady stále obnovuje,“ konstatuje.

„Dneska je Západ progresivně revoluční, který docela otevřeně bojuje s kapitalismem, a není to žádné sprosté slovo něco takového dneska v západním mainstreamu prohlásit. A kde je globální protiváha? Bohužel Čína to asi není. Čína, bohužel, obávám se, je spíše inspirací, než aby byla ve skutečnosti odstrašením, jak se – tak rádo – s tímto praporem mává,“ zmínil, že Evropská unie se inspiruje například sociálními kredity a sledováním občanů, zda se chovají a dodržují předpisy, co spotřebovávají, jakou mají uhlíkovou stopu.“

Hovořil o sebedestrukci Západu, především kroky, které Evropa dělá v rámci migrační politiky, jsou podle Weigla sebedestrukční: „Je to jedna z velkých součástí celkového komplexu destruktivních politik, které jsou přijímány. Protože mainstream, hlavní myšlenkový proud, který dnes v západní Evropě a ve Spojených státech převládá, je velmi globalistický a velmi nepřátelsky se staví k národním státům, k národním identitám vůbec. A mám pocit, že takovým vzorem se staly Spojené státy jakožto společnost migrantů,“ dodává.

Upozorňuje před snahou západních evropských vlád a Bruselu otevřít dveře neomezené migraci. „Moderní západní politika v Evropě je posedlá evropskou integrací, jejíž překážkou je existence národních států. Bývalý německý prezident Joachim Gauck jednou ve svém projevu řekl, že Německo se má stát společenstvím různých, už nebude společností plavovlasých křesťanských Němců, ale bude společenstvím různých díky masové migraci. A těmto elitám, které vyznávají tuto velmi nebezpečnou utopickou ideologii, se podařilo přesvědčit velkou část v blahobytu žijícího a nebezpečí si neuvědomujícího obyvatelstva v západní Evropě, že masová migrace je obohacením a že je to vlastně povinnost a výraz solidarity,“ varuje Weigl.

„Konkrétní politika, kterou provádí Brusel, kterou provádějí jednotlivé vlády v západní Evropě, jasně ukazuje, že je to záměr, že otevírání dveří neomezené migraci je politickým cílem,“ říká Jiří Weigl, podle kterého jde o velmi nebezpečný proces, protože společnost, která přijme masovou migraci, už nikdy nezůstane stejná.