Nejnovější přehled mediálních událostí je zaměřen jen a jen na ty, které se vyznačují neslučitelností s realitou a které člověk se zdravým rozum posoudí jako nesmyslné. „Jedna z největších absurdit našich dní: Německá policie vyšetřuje rockového hudebníka Rogera Waterse (ex-Pink Floyd) kvůli údajnému podezření z šíření nenávisti proti určité náboženské, národnostní nebo etnické skupině, protože kostým, v němž vystoupil na tamních – ale nejen, třeba také v Praze – koncertech, Němcům prý připomínal uniformu, jakou nosili důstojníci nacistické organizace SS. Z toho si tamní mravokárci, odchovaní desítkami let masáže, která jim vštěpovala dědičnou vinu za koncentráky a Hitlera, odvodili, že Waters patrně propaguje nacismus,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vzápětí zdůrazňuje, že nic by nemohlo být vzdálenější pravdě. „Pokud si někdo dal tu práci a sledoval Watersovo celoživotní hudební působení, dobře ví, že Watersův otec Eric Fletcher Waters (1914–1944) padl 18. února 1944 (necelý půlrok po Rogerově narození) ve druhé světové válce v bojích u Anzia v Itálii. Roger Waters byl touto událostí, která jej provází celý život, velice ovlivněn a na ztrátu svého otce narážel v mnoha skladbách, které později složil (od ‚Corporal Clegg‘ přes ‚Free Four‘ až po ‚When the Tigers Broke Free‘ a ‚The Fletcher Memorial Home‘). Témuž věnoval celé album Pink Floyd The Final Cut z roku 1983,“ připomíná mediální analytik.

Waters to schytává ne za nacismus, nýbrž za antinacismus

Onen inkriminovaný kostým pochází z filmu The Wall, „V něm Waters alegoricky vyjadřuje odpor k fanatismu násilných režimů (zjevně nacismu) a v písni In The Flesh zpívá tato slova: ‚Jsou tu dnes nějací podivíni (queer – homosexuálové)? Postavte je před Zeď! Támhle je jeden, který se mi vůbec nelíbí. Postavte ho před Zeď! A tamhle ten vypadá jako Žid! A tamhle ten je černej! Kdo sem pustil tu sebranku? Támhle jeden kouří joint. A támhleten má fleky! Kdyby bylo po mém, všechny bych vás nechal postřílet!‘ Jenže pozor: ta slova vyslovuje dramatická postava, Waters je zde hercem v jevištním díle. Navíc z celého hereckého a režijního podání je zjevné, že jde o ironii, o odpor k tomu, co ta slova reprezentují, vysloví-li se vážně. Němci teď tedy věší Waterse na mediální vrata ne za nacismus, nýbrž za antinacismus,“ žasne Petr Žantovský.

Bere to tak, že kdybychom chtěli ctít „logiku“ těch Němců, které k Watersovu vystoupení takto přistupují, pak zakážeme vše, kde se zachází s tématem nacismu v nadsázce či obecně umělecké podobě. „Třeba takový Mein Kampf, hra George Taboriho. Aby bylo jasno, nejde o dramatizaci Hitlerovy knihy, nýbrž o tragickou divadelní grotesku, která je hrána na světových jevištích od roku 1987, kdy měla premiéru ve vídeňském Burgtheatru. Hitler v ní figuruje jako jedna z ústředních postav – vedle dvou Židů, příběh začíná v době Hitlerových raných roků v Rakousku, v chudobě a ve snaze stát se malířem – a ústí v děsivý obraz budoucího tyrana,“ líčí mediální odborník.

Ještě že pro nás vždycky někdo najde nejvhodnější řešení…

Zajímalo by ho, pokud by dnes někdo chtěl vzít doslova ony hloupé „kritiky“ Watersova díla, jak by se asi vypořádal s replikou z prvního dějství zmíněné divadelní grotesky Mein Kampfu. „Zní totiž takhle: ‚Cením si tvé pomoci, Žide. Až přijde má doba, přiměřeně se ti odměním. Najdu pro tebe nejvhodnější řešení.‘ Že je to umělecká licence? Jistě. A Watersův spektákl není? Kde je rozdíl? Ach ano, zapomněl bych. Waters je dnes jedním z nejhlasitějších kritiků expanzivní a válečnické politiky Spojených států. A to se nesmí. Zase už se něco nesmí. Ještě že pro nás vždycky někdo najde nejvhodnější řešení…“ podotýká Petr Žantovský.