„V naší vlastní zemi nám ve skutečnosti již nic nepatří, protože od roku 1993 objem majetku v cizích rukou stoupl sedmkrát a zahrnuje všechny přirozené monopoly (voda, energie), český majetek zůstal objemově stejný, ale zahrnuje méně důležitá, až zbytná odvětví.

Ke cti vlády Andreje Babiše slouží, že od roku 2017 výrazně zvedl výši příjmů, ovšem status rozvojové země nám zůstal, takže od letošního jara nás znovu může financovat EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj). Jinak její pomoc nám symbolicky skončila za krize v roce 2008,“ uvádí Bašta.

Původní zdroj ZDE

Za této situace bylo celkem s podivem, že naši majitelé (nadnárodní firmy s hojnou německou účastí) do naší politiky otevřeně nezasahovali. „Proto poprvé v historii České republiky tradiční poslední předvolební podraz (tentokrát s Pandora Papers) se odehrál v zahraniční režii. Pomohl, ale dnešní triumfující vítězové voleb se již nikdy nezbaví nálepky ‚kolaborantů‘ s cizí mocí. Normálně by se na to asi brzo zapomnělo, ale protože se nacházíme v předvečer Matky všech krizí, se kterou jejich vláda bude spojována, asi by se měli začít bát již od konce příštího roku,“ pokračuje Bašta.

„Vláda bruselské pětky bude muset řešit ekonomické potíže nesrovnatelně horší, než byla krize z roku 2008. Ta svou povahou byla finanční, takže nedopadla na občany bezprostředně, nepocítili to hned a fyzicky. Jenom zvolna zchudli a nadávali na privatizaci zisků a nacionalizaci ztrát. Energetická krize si své označení Matka všech krizí zaslouží. Zdražení úplně všeho bude jen začátek,“ obává se Bašta dopadů politických, které budou záviset na tom, jak se podaří za těchto podmínek udržet v chodu energetickou soustavu.

Hlavní otázka při katastrofickém scénáři podle něj zní: Kolik blackoutů bude třeba, aby rozvalily Evropskou unii a její Green Deal? Protože o viníkovi krize žádné pochyby nebudou. „Ostatně Frans Timmermans se opravdu chová jako Mao Ce-tung při prosazování čínského Velkého skoku vpřed,“ dodává.

Dopad na českou politickou scénu bude asi stejný jako v roce 1989: „Naše eurohujerská politická reprezentace bude zase poslední, komu dojde, co se vlastně děje. Pak tu ovšem kromě Pirátů nezbude žádná proevropská strana a jako největší vlastenci se budou prezentovat STANaři a lidovci, kteří si jako první najdou nového protektora.“

Přesto zůstává Bašta optimistou: „Věřím, že i tak se podaří dát dohromady vládní většinu, která zahájí obnovu národního státu podobným způsobem jako Poláci a Maďaři. Jiná cesta z nastávající krize neexistuje.“