Hezká je podle Stracha až nereálná představa, kdyby se lidem podařilo vánoční náladu přenést do celého roku. „Nikdy se to nepovede dodržet, a pravidelně hned po Novém roce znovu vypukne mela v politice, mezilidských vztazích. Je to jakási naše krátkozrakost,“ zmiňuje naši potřebu se brzy vrátit do plytkosti banálních lidských bojů.

„Když každý z nás v sobě toto vánoční světlo prodlouží, a bude se snažit dobrou náladu, klid, harmonii, pohodu, šířit mezi lidi, tak věřím, že je to nakažlivé. Dobrá nálada je přece nakažlivá,“ dodává.

Vánoce jsou pro něj „ostrovem klidu“, kdy se uklidní nejen politici, ale i média. „I ti největší křiklouni se na chvíli uklidní, a přestanou tolik křiklounovat a tak. Člověk to vidí často i v médiích, že všechny konfrontační pořady, a nevím jaké investigativní žurnalistiky, aspoň ve vánočním čase sundají nohu z plynu. Konec konců i politici nám najednou přejí vše dobré,“ pokračuje Strach.

Vyzdvihuje především čistotu Vánoc a tradiční rodinu, kterou dnes ohrožuje gender ideologie. „Vánoce jsou přece obrovsky něžné, leží tam nevinné dítě. Je tam maminka, tatínek nebo pěstoun svatý Josef – nádherný, rodinný výjev. A to přes všechno popírání rodin, přes všechno popírání mužství a ženství, jak se nám to genderismus snaží proměnit,“ zmiňuje v čem spočívá obrovská síla Vánoc, která přináší laskavost, něhu, klid a ticho.

Dnešní civilizace podle Stracha žije v blahobytu a zapomíná na pokoru i na to, že též nepříjemné věci, mohou být ve výsledku pro něco dobré. „V životě se nám staly věci, které jsme považovali za špatné a tragické. A po čase jsme zjistili, že pro nás byly dobré, a posunuly nás k něčemu vyššímu a lepšímu,“ poznamenává herec.

Jakákoliv omezení někteří prý přehnaně označují za omezování svobod. „Žijeme rozmazlené, rozfrfňané životy, všechno máme, všechno chceme, jsme taková zážitková civilizace. Už neumíme věci obětovat, neumíme se ničeho vzdát. A jakmile se něčeho musíme vzdát, tak hned remcáme, jakékoli nařízení, omezení, nás strašně limitují, a považujeme je za omezování našich osobních svobod,“ pokračuje s tím, že nejsme vševědoucí, a vševědoucí ví věci lépe než my, a je potřeba si na ně někdy počkat.

Epidemii koronaviru podle svých slov vnímá jako „osudovou ránu“. „V  podstatě za posledních 30 let svobody jsme si sice žili krásné životy plné naděje, demokracie. A od března nás trefila osudová rána, kdybych to měl takto nazvat, ve které už skutečně jde o život. Koronavirus dal zapomenout všem pseudoproblémům. Před chvilkou jsme mluvili o vánoční vzájemnosti, když to neudělá betlém, tak to musí udělat koronavirus, aby nás donutil k tomu být lidmi,“ podotýká režisér.

Pokud nás k pokoře nepřivede koronavirus, věří, že přijde něco jiného. „Musí něco přijít. A buďto to bude válka, nebo přijde něco, co nás má opět srazit na kolena, abychom nevygumovali pokoru z našich životů. Ale že by člověk asi tuto Boží facku, aby zpokorněl, potřeboval, o tom nepochybuji,“ říká Strach, na mysli má především válku uvnitř společnosti. „Nechci říkat přímo občanskou válku, ale ideologickou – vyhranění se uvnitř,“ přibližuje. „Obávám se, že dnes žijeme ve společnosti, která neumí a nechce přijmout porážku,“ připomněl, že součástí ztráty pokory je právě to, že neumíme prohrávat.