Varyš si nejprve všímá nově zvoleného německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, jenž získal podporu jak od stran vládnoucí velké koalice, tak od opozičníků. „Sociálním demokratům se tak podařilo svého člověka do čela státu prosadit poprvé po bezmála dvaceti letech – naposledy tomu tak bylo v roce 1999, když byl zvolen Johannes Rau. Německý prezident je samozřejmě především formální funkce, reálnou moc drží v rukou kancléř: zrovna od Steinmeiera těžko čekat, že bude pouhým státním notářem, který do praktické politiky nezasahuje,“ konstatuje Varyš. 

Zvolení prezidenta a ofenziva do voleb je podle Varyše jasným signálem nové energie SPD. Stoupají jí preference, vstupují do ní členové, zažívá období na výsluní mediální slávy. „Jak prosazení Steinmeiera za prezidenta, tak přenechání postu stranického lídra Martinu Schulzovi jsou obratnými tahy dosluhujícího vicekancléře Sigmara Gabriela,“ dodává Varyš.

Všímá si také toho, že SPD dlouho nemohla najít volebního lídra. Z pozadí se však hlásil právě Schulz, jenž o post stál. Sám Gabriel, na něhož strana spoléhala, se stal ministrem zahraničí a oznámil, že on kandidovat na post kancléře nebude. „Nikdo se nezmohl na odpor, Schulz je lídrem a v březnu ho delegáti stranického sjezdu v zaručeně svobodné a demokratické volbě zvolí i předsedou SPD,“ dodává Varyš.

A jak zmiňuje, ovoce to nese. „Sám Schulz je populárnější než kancléřka Merkelová. Zejména mezi mládeží v SPD, která nemohla Gabrielovi přijít na jméno, zavládla euforie a jakási schulzomanie. Nicméně, do voleb ještě zbývá sedm měsíců. Povede se dlouhá kampaň,“ tvrdí. 

„Hlavní otázkou podzimních voleb však není, kdo vyhraje, ale zda vznikne většina rudo-rudo-zelené koalice, tedy SPD se Zelenými a postkomunistickou Die Linke. Právě tohle nebezpečí, se Schulzem jako kancléřem, ultralevicovou Sahrou Wagenknechtovou (lídryní Die Linke) či zelenou fanatičkou Claudií Rothovou jako ministryní zahraničí, zmiňoval mladý konzervativní politik Jens Spahn na nedávném sjezdu CDU. A právě proti levicovému vzestupu se bude CDU/CSU jistě zejména vymezovat ve volební kampani. Vedle výzvy zprava, kterou představuje populární euroskeptická AfD,“ dodává Varyš závěrem. Domnívá se však, že nejspíš bude pokračovat velká koalice.

„Pokud vyhraje CDU, tak pod Angelou Merkelovou, jejímž vicekancléřem ovšem v takovém případě nejspíš nebude Schulz, ale znovu starý dobrý Sigmar Gabriel. Pokud ovšem vyhraje SPD, bude to konec právě ‚věčné kancléřky‘. A pro Gabriela se místo taky najde,“ uzavřel.

O nesporném úspěchu SPD pak na svém facebookovém profilu psal také Zahradil. „Stejně jako nominace Martina Schulze na kancléře. Ten teď bude SPD po procentech tahat z bahna a nepochybně po volbách zasedne ve vládě, nejspíš jako vicekancléř a ministr zahraničí. Tandem Steinmeier–Schulz bude silným hlasem německé politiky,“ uvedl, že půjde o hlas pro další centralizaci EU, pro přerozdělování migrantů, pro politickou korektnost, proti Trumpovi a USA, časem pro nějaký appeasement s Ruskem.

„Dostředivá síla Německa, jeho tlak na střední Evropu a snaha vcucnout ji do ‚tvrdého jádra‘ se zvýší. U nás se prohloubí tendence tomu podlehnout: Sobotkovo křídlo ČSSD (Prouza), TOP 09, KDU-ČSL (Herman), média. Připravme se na to. Tohle bude jeden ze zásadních politických střetů blízké budoucnosti,“ uzavřel Zahradil.

O vzestupu SPD pak píše i politoložka Adéla Jurečková na serveru a2larm.cz. Kandidát Schulz totiž vyvolal nevídanou vlnu euforie, pro kterou se vžil výraz Schulzeffekt. Schulzův stylizovaný portrét se sloganem MEGA (Make Europe Great Again) se nyní šíří na sociálních sítích, je k vidění na bannerech i plátěných taškách.

Původní text ZDE.

„Schulzova ctižádost, s níž dnes deklaruje, že chce být spolkovým kancléřem, je rozhodně jedním z klíčů k jeho úspěchu. Ale co stojí za jeho popularitou? Podle průzkumu uskutečněného krátce po oznámení Schulzovy kandidatury ho dvě třetiny Němců považují za dobrého kandidáta,“ konstatuje Jurečková. A mimo jiné také zmiňuje, že Schulz je zastáncem silné Evropy.

Celý příspěvek Jana Zahradila:

Ještě k novému německému prezidentu FW Steinmeierovi: jakkoliv jde hlavně o reprezentativní funkci, je to nesporný úspěch SPD, strany již bezmála odepisované. Stejně jako nominace Martina Schulze na kancléře. Ten teď bude SPD po procentech tahat z bahna a nepochybně po volbách zasedne ve vládě, nejspíš jako vicekancléř a ministr zahraničí. Tandem Steinmeier-Schulz bude silným hlasem německé politiky. Bude to hlas pro další centralizaci EU, pro přerozdělování migrantů, pro politickou korektnost, proti Trumpovi a USA, časem pro nějaký appeasement s Ruskem. Dostředivá síla Německa, jeho tlak na střední Evropu a snaha vcucnout ji do "tvrdého jádra" se zvýší. U nás se prohloubí tendence tomu podlehnout: Sobotkovo křídlo ČSSD (Prouza), TOP 0,9, KDU-ČSL (Herman), média. Připravme se na to. Tohle bude jeden ze zásadních politických střetů blízké budoucnosti?