V neděli 25. listopadu se uskutečnila zvláštní vzpomínková akce pod záštitou spolku nadšenců z Nadace Železná Opona, a to na jednom z nejvíce utajovaných míst v Československu doby předlistopadové, v soustavě vojenských bunkrů s názvem Javor 51 v lesích v okolí obce Míšov v Brdech. Právě tam měly být totiž podle některých názorů za socialismu uskladněny sovětské jaderné zbraně pod přímou kontrolou Moskvy, ač relevantní důkazy na podporu tohoto tvrzení k dispozici nejsou. 

V takřka plném autobuse nacpaném pamětníky a historickými nadšenci tak spolu s fotografem ParlamentníchListů.cz Hansem Štemberou vyrážíme v pravé poledne ze Smíchovského nádraží, směr Brdy. O možné přítomnosti ostré jaderné munice v lesích u Míšova se strhne ostrá polemika již v autobuse. 

Jedním z příznivců  myšlenky, že jaderné zbraně v sovětském prostoru v Brdech skutečně byly, je ekonomický historik a jeden ze spoluorganizátorů akce, Jan Šolta. I on ovšem přiznává, že relevantní důkazy na podporu tohoto tvrzení nejsou. 

„Písemné důkazy o tom neexistují, nicméně z logiky věci to ukazuje na to, že zde ty zbraně Sověti měli,“ uvedl Šolta během cesty autobusem na mikrofon, zatímco se dělí s ostatními pasažéry o svou teorii. Nasunování sovětských vojsk a posléze i  jaderných zbraní bylo podle Šolty součástí sovětské strategie. Podle jeho tvrzení mělo sehrát i roli pro invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

„Sovětské jaderné zbraně se začaly ve východní Evropě rozmísťovat po roce 1955. V případě Československa se počítalo s tím, že se zbudují tři depoty jaderných zbraní na náklady Československa. Rozhodnuto o nich bylo v roce 1965 s tím, že to byla přísně utajovaná záležitost. V celém Čekoslovensku to vědělo asi jen deset lidí,“ uvedl Šolta záhadně. První jaderný depot v Československu měl být podle něj zbudován do roku 1966, což se ale nestalo.

Jára Cimrman Míšov minul (Foto: Hans Štembera)

„Depoty byly kryty jako speciální kabelové útvary, každý obsluhovaly zhruba tři stovky sovětského personálu. Všechno řídila přímo Moskva,“ dodal Šolta. Sovětští vojáci, kteří tyto utajené objekty měli spravovat, se podle Šolty do Československa dostali v převlečení za běžné sovětské turisty v civilu. Důvodem pro uložení zbraní v Brdech je podle Šolty snadnější a rychlejší logistika v případě stupňujícího se konfliktu hrozícího ostrým vojenským střetnutím. 

S opačným názorem se ještě na palubě autobusu svěřil plukovník ve výslužbě a první místopředseda Svazu Vojenských veteránů České republiky Emil Kulfánek. Podle Kulfánka ostré jaderné hlavice na československém území rozmístěny nebyly. Do bunkrů a jaderných depotů na československém území měly být převezeny až v případě nějaké stupňující se mezinárodní krize či hrozícího střetnutí.

Vstup do Atom Muzea Brdy (Foto: Hans Štembera)

Důvodem měly být obavy z toho, že by se depot, ve kterém byla tato munice uložena, sám mohl stát terčem jaderného útoku nepřítele. Což by mohlo vést k explozi i tam uložených jaderných zbraní a znásobení efektu útoku. Podle Kulfánka totiž lokalita možného jaderného depotu Javor 51 nebyla tehdejšímu nepříteli východního bloku, armádám NATO, utajena, a to včetně jeho možného účelu a funkce coby hypotetického skladiště jaderné munice. „V případě zásahu například jadernou střelou by hrozila exploze uskladněného materiálu a znásobení škod. Žádný velitel by takové ohrožení vlastních sil nerizkoval,“ upřesnil Kulfánek v autobuse. Kulfánek měl coby voják rovněž možnost nahlédnout do výsledků dozimetrických měření (zbytků radioaktivity), které se v objektu Javor 51 v minulosti v souvislosti s možným uložením jaderných hlavic provádělo. Výsledky na uložení ostré jaderné munice neukazovaly, upozornil.  

Interiér Atom Muzea Brdy (Foto: Hans Štembera)

Zhruba po hodině dorážíme do Míšova před tamní radnici a do trampským stylem laděného Grillu Míšov. V prostorách městského úřadu probíhá vánoční jarmark: rozlévají se svařák a káva, ke koupi jsou nabízeny různé předměty. Ještě předtím na palubě autobusu, někde hluboko v brdských lesích, jsme poučeni o výtečných míšovských klobásách, které v tamním kiosku dělají. Přestávka je nicméně příliš krátká: klobásu se podaří ukořistit jen jednomu z účastníků zájezdu. 

Ruský jaderný program (Foto: Hans Štembera)

Po krátkém vyjednávání o tom, zda bude autobus do vojenského prostoru (území je stále v gesci Ministerstva obrany, jen bunkr samotný je zapůjčen Nadaci Železná Opona), vpuštěn hlavní cestou, nebo bude muset jet po polní cestě, pokračujeme dál. Vjíždíme do vojenského újezdu, mezi prázdné činžáky v minulosti sloužící k ubytování posádky. „Zde sídlila ruská posádka,“ upozorňuje Jan Šolta. Míjíme objekt připomínající garáže pro vojenskou techniku, až nakonec končíme před vstupem do rozložitého podzemního systému Javor 51. Vítají nás masivní ocelové dveře a stylizovaná výstavka před vchodem připomínající roky studené války a přítomnosti sovětských vojsk v Československu. Sestupujeme dolů do Atom Muzea Brdy, zasvěceného atomovým zbraním, studené válce i funkci objektu Javor 51, které od roku 2013 provozuje Nadace Železná Opona. 

Přítomnost dvou vysokých představitelů katolického kléru emeritního pomocného biskupa pražského a salesiána Karla Herbsta a plzeňského biskupa Františka Radkovského dává tušit, že se bude dít něco mimořádného. 

Modlitba v bunkru

„Já bych v tuto chvíli, když dovolíte, rád poděkoval pánu Bohu, že vedl lidské ruce tak, aby ta tlačítka nikdy nezmáčkly. Aby celá planeta nebyla poznamenána takovým strašným neštěstím a že k tomu někdy bylo blízko,“ uvedl Karel Herbst a následně pronesl krátkou modlitbu. „Ať je toto místo symbolem našeho svrchovaného úsilí o zachování svobody a míru v naší vlasti, obcích i rodinách,“ uvedl Herbst a rovněž poprosil o požehnání všem, kteří přijdou do tohoto muzea, aby „uctili památku a hrdinství zástupů mužů a žen, kteří v době komunistického útlaku za naši svobodu položili svůj život“.

Emeritní pražský biskup a salesián Karel Herbst (Foto: Hans Štembera)

„Víte, já teď myslím na to, že byla vypovězena ta smlouva o raketách krátkého doletu, které samozřejmě mohou nést také hlavice, a to je nové ohrožení, protože ta smlouva prý už je zastaralá, ale do té doby, než bude uzavřena nová, tak se může stát cokoliv,“ uvedl během svého krátkého proslovu plzeňský biskup František Radkovský.

„Je potřeba, abychom se přimluvili za to, aby se nic zlého nestalo. To platí nejenom mezi Spojenými státy, NATO a Ruskem, ale platí to i o Severní Koreji i o jiných místech. Aby země, které mají jaderné hlavice nebo o ně usilují, tak aby je nikdy nepoužily, nezneužily proti druhým lidem, protože my víme, že to by byla obrovská tragédie,“ dodal Radkovský. „Jsme rádi, že skutečně tak, jak už tu bylo řečeno, to nikdy nebylo použito,“ upřesnil. Novinář a spisovatel Milan Syruček, nedávno vyznamenaný prezidentem Milošem Zemanem, například diváky upozornil na řadu incidentů, při kterých téměř došlo k možnému jadernému střetu, přičemž rozhodující roli v zabránění naplnění tohoto krizového scénáře sehrál lidský faktor.

Javor 51 vznikl na základě smlouvy mezi ČSSR a SSSR o skladech speciální munice z roku 1965, lze se dočíst na webu Ministerstva obrany. Sovětská armáda jej převzala po jeho dokončení v roce 1968. Následujících dvacet let se pak do areálu nikdo jiný kromě Sovětů nedostal. „Armáda dodnes nemá potvrzeno, zda tu Rusové doopravdy měli jaderné zbraně,“ uvádí ministerstvo.

Ve vojenském prostoru (Foto: Hans Štembera)

Objekty podobného charakteru a účelu z dob studené války jsou kromě Javoru 51 v České republice ještě dva: v Bělé pod Bezdězem a u Bíliny na Teplicku. Javor 51 zůstal jako jediný v gesci Ministerstva obrany, které je zapůjčilo skupině nadšenců z Nadace Železná Opona. Zbylé dva objekty byly přivedeny pod správu Ministerstva vnitra.