Pravděpodobně nejsem sám, kdo má po volebním sjezdu ČSSD dne 18. 2. 2018 neradostný pocit. Nevýrazný Hamáček připomínající dobře živeného sedláka Lánského z prvorepublikových filmů mocně vykročil do světla ramp českého provinciálního politického divadla. Uvidíme, zda nedopadne jako režisér Kefalín a jeho ideologické vesnické divadlo či ráj socialistických vepřů. A právě o ten možná jde především. Když ne pod patronací likvidátorů českého zemědělství KDU/TOP a Drahoše, tak v zemědělském Agrofertu s požehnáním Zemana. Euromarxistický ráj je třeba zachovat pro věrchušku z ČSSD za každou cenu.

Co si o tom myslí řadoví členové a voliči neboli bahno, je v podstatě jedno. Ono je to socialistickému panstvu jedno už dlouhou dobu. Rozdíl je v tom, že pravicoví politici to říkají v podstatě narovinu, zatímco neméně pravicoví socialisté se pokrytecky tváří jako zástupci lidu. Bohužel v informačním věku je stále větší problém sedět jedním zadkem na dvou od sebe vzdálených židlích, tedy být zároveň levičák i pravičák. Je zajímavé, že tohoto problému sociální demokracie si mnozí všimli už před téměř sto lety. Socialistický vůdce Šmeral, pozdější komunista, hlasoval pro zachování Rakouska-Uherska ještě na podzim roku 1918. A situace se stále zhoršuje. Praxe je taková, že současný socialistický kádr je slovy levičák, činy pravičák, a v žádném případě vlastenec. Prostě euromarxista.

Pro Miloše Zemana muselo být vystoupení na socialistické slezině doslova multiorgastickým zážitkem. Vzhledem k tomu, že jej ve zdraví přežil, bude s velkou pravděpodobností uvádět pražskou havlérku v nekontrolované záchvaty zuřivosti z Hradu ještě pět let. S určitou nadsázkou bychom mohli konstatovat, že nejen vešel do lvího doupěte (i když v ČSSD se žádní lvi nevyskytují), ale ještě lva vykrákal za ocas. Ani k tomu nepotřeboval hůl. Po všem, co mu socialističtí přátelé provedli, mu sladkou pomstu ze srdce přeju. Po dlouhých letech musel se zadostiučiněním sledovat, jak přátelé závodí o to, kdo dříve a kdo hlouběji mu vleze tam, kam se ho ještě před pár týdny snažili nakopnout hlasitě oslavujíce Drahoše. Doufám, že k prezidentské výbavě patří plechové kalhoty, především v zadní části.

I to je ukázka té vyšší socialistické morálky. Nicméně v praxi se zase tak mnoho nestalo. Statečný euromarxista Sobotka na sjezd vlastní partaje vůbec nedorazil, což jen ukazuje, jaké ubožáky si socialisté dokážou zvolit a ještě jim léta podlézat. Poslanecká výplata mu zbývá, něco málo si určitě našetřil a přátelé z EU na něj jistě nezapomenou, když tak srdnatě hájil jejich zájmy. Špidlovi mohou být prezidentské řeči k smíchu. Eurokomisařský důchod a koryto šéfa socialistické akademie sponzorované z Německa mu zajišťují větší příjem, než má nějaký Zeman. Pokud se bude samou přepracovaností nudit, může běhat maraton v propocených trenkách. V tom je opravdu dobrý. Bohužel pouze v tom. Socialističtí hejtmani posluhující beze studu pražské havlérce potáhnou stejně při nejbližších volbách do historie. Pokud čeští voliči opět neprojeví pořádnou dávku stupidity.

Podíváme-li se na neúplný oficiální životopis Jana Hamáčka, nemůžeme čekat nic dobrého. Mladý sociální demokrat stejně jako Gross nebo Sobotka. V životě nic pořádného nedělal, zato dostával vysoce nadprůměrnou výplatu. Klasický podnikatel v politice parazitující na práci spoluobčanů. Ani jako protekční mládežník nedokázal dostudovat, což je u socialistů rovněž časté. Stačí si připomenout německého Schultze. Nicméně je o něm známo, že ví vše nejlépe s typickou arogancí profesionálního politika. Považuje se rovněž za experta v oblasti vojenství. Na vojně sice nebyl, ale za studijního pobytu v Anglii se účastnil jakéhosi branného kurzu pro civily. Takže ideální ministr obrany a pokračovatel tradice od roku 1990. Nicméně diletanti na obraně jsou v naší republice standard, který lze do určité míry eliminovat spoluprací s odborníky. Stropnického určitě nepředstihne.

Zdroj: Facebook Marka Wollnera

Horší je, že Hamáček byl viceprezidentem Světové organizace socialistické mládeže. To znamená, přeloženo do češtiny, světové organizace vítačů a multikulturalistů a samozřejmě neziskovkářů napojené na Brusel a Berlín a parazitující z našich daní. Ve zkratce je to organizace mladých euromarxistů, kteří podporují islámskou invazi do Evropy, programy OSN typu Agenda udržitelného rozvoje 2030 podporující migraci do Evropy, humanitární programy podporující povalečství a války v Africe a zlodějinu opírající se o ekologismus, včetně práva na migraci z hlediska klimatu. To znamená, že černoch se legálně přestěhuje do Evropy, protože je mu v Africe horko a Eskymák udělá totéž, protože je mu za polárním kruhem zima. Mladí euromarxisté jsou samozřejmě zásadně proti legálnímu držení zbraní. Mají velmi blízko k Zeleným a Pirátům, jen nenosí dredy. Jsou oporami EU a v podstatě i agresivních akcí a misí NATO v Asii a Africe, přestože jsou většinou v rozporu s Chartou OSN.

Z hlediska reálné politiky si musíme položit otázku, co zajímavého a přínosného udělal Hamáček jako předseda Sněmovny za Sobotkovy vlády, tudíž jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků. Vzorový mladý socialista nezkažený prací. Evidentně nic, takže se řadí mezi politiky typu ministra obrany Stropnického, kteří jsou dobří, protože nic nezkazí, neboť nic nedělají. Stropnický udělal pouze jeden politický tah, a to zásadně negativní tím, že předal polovinu našich pozemních sil německému Bundeswehru Merkelové. Doufejme, že Hamáček jim nedá druhou, aby mohli bojovat na východě za Drang nach Osten.

JAN HAMÁČEK NA WIKIPEDII

Velmi zajímavý bude svazek Hamáčka a Zimoly. Můžeme to označit za manželství z rozumu, kde chybí sexuální pojivo. Jde jen o hranou jednotu s cílem udržení voličů a koryt. Přesněji řečeno, zachování rodinného podniku party vedoucích kádrů ČSSD. Tomu konec konců odpovídaly i volby. V krizové situaci se měli vyjádřit všichni členové partaje. Volby však byly zákulisně domluveny jako mezi partou gangsterů pašujících pančovanou whisky a prakticky všichni věděli předem, že určeným vítězem má být Hamáček. Tomu se v ČSSD říká demokracie. Nechápu, proč staří socialisté pamatující začátky pod vedením Přemysla Janýra v roce 1989 a úspěchy doby Miloše Zemana tolerují současný vývoj a mlčí jako telata. Kde jsou ti slavní odborníci? Kde jsou ti, kteří chtěli zachraňovat ČSSD? Otázkou je, kdy jeden z vládnoucího páru neudrží svoji hrabivost, aroganci či ambice na místě a dojde k rozvodu a praní špinavého prádla. Každopádně na jednu židli se dva zadky nevejdou, zvláště když jeden patří Hamáčkovi. Není žádná Twiggy, ať již fyzicky, nebo z hlediska ambicí.

K nečekaně znovunalezené lásce k Miloši Zemanovi se přidal neméně opravdový a láskyplný cit k Andreji Babišovi. Ten byl léta terčem nevybíravých socialistických útoků Sobotkovy party, do níž patřil Hamáček a mnozí další dlouholetí noví přátelé Andreje Babiše. Česká socialistická politika je opravdovou přehlídkou pevných zásad, stabilních názorů a ryzích charakterů.

Dobrou otázkou je, k čemu potřebuje Andrej Babiš socialisty, jestliže podpora SPD a KSČM mu k vládnutí stačí. Problém je jasný. SPD je zásadně proti EU a prosazuje referendum k hlavním mezinárodně politickým otázkám. KSČM je neméně zásadně proti NATO. První reprezentují více než 70 % národa, druzí kolem 40 %, přestože volební výsledek tomu neodpovídá, jako důkaz absence myšlení českých voličů. Obě strany mají navíc potenciál růstu, zvláště při rostoucím vnitřním napětí a potlačování svobod v EU, případně v případě vypuknutí hospodářské krize, případně války. Jak SPD, tak KSČM má některé reálně sebevědomé a schopné politiky. Naproti tomu ČSSD třesoucí se o korýtka bude podstatně měkčím partnerem bez ohledu na Hamáčkovu bojovnou rétoriku. Navíc nelze přehlédnout fakt, že ANO není ani zdaleka jednotná strana a nemalou část členské základny i vedoucích kádrů tvoří členové a sympatizanti pražské havlérky. Stačí připomenout Stropnického, Jourovou a další. Pro ty je spolupráce s ČSSD, jejíž vedení se do pražské havlérky již rovněž zařadilo, podstatně zajímavější než s vlastenci z SPD, nebo KSČM. Aneb euromarxisté sobě.

Návrh na zrušení neplacených prvních tří dnů onemocnění je dobrý tah. Lidé buď nemoci přecházeli a šířili nákazu, případně si odnášeli zdravotní následky dlouhodobého charakteru, případně si brali dovolenou. Stálo by za studii, jaké mělo toto opatření Kalouskovy a Drábkovy vlády, které mělo omezit zneužívání zdravotní péče, dopady z dlouhodobého hlediska. Domnívám se, že napomohlo některým zaměstnavatelům, zvýšilo výdaje státu na zdravotnictví, a především zhoršilo vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. ČSSD kdysi získala dost hlasů podobným tažením za zrušení regulačních poplatků vedeným Davidem Rathem. Jenže je zde jistý rozdíl. Regulační poplatky platili téměř všichni.

Tři dny bez nemocenské jsou realitou pouze u zaměstnanců v soukromém sektoru. Ozbrojených složek se netýkají. Školní a studující mládež zůstává rovněž mimo. Politické neziskovky stejně nic nedělají, takže mohou marodit stále a nikomu to nevadí. Ministerstva a některé další úřady pro svoje zaměstnance zavedly několik placených nepracovních dnů na vyřizování důležitých problémů, které lze využít i k marodění, jinde je to na domluvu. U živnostníků a podnikatelů je velmi rozdílné, zda a kdy si mohou dovolit marodit. Otázkou je, kdo tento výpadek zaplatí. Pokud ze státní kasy, bude se muset ubrat jinde, nebo zadlužovat. Nicméně pravděpodobně by z dlouhodobého hlediska k velké ztrátě nedošlo, pokud vůbec. Pokud náklady spadnou na zaměstnavatele, návrh neprojde, protože většina politických stran je takzvaně pravicových a proti zaměstnancům. Obávám se proto, že se jedná o velký, nicméně obtížně splnitelný slib, který má pouze získat nové voliče, a Hamáček to moc dobře ví.

Můžeme především čekat komorní divadélko, kdy Hamáček bude „tvrdě bojovat“ s Babišem, než skončí mezi jeho půlkami s předtuchou ministerského či vládně místopředsednického koryta. Jeden získá větší sílu ve Sněmovně a bude moci měnit zákony, druhý ukojí svoje ego i konto. Pánové se pravděpodobně nebudou líbat. Ono to moc dobře nejde, jestliže oba z dvojice mají hlavu v zadku, i když u každého je to jinak. Andrej bude mít svého Honzu, stejně jako měl svého Bohuše. U socialistů je to ostatně jedno, Bohuš, nebo Honza. Politická morálka, vztah k členské základně a voličům stejně jako k vlasti a národu – perspektivy i výsledky jsou stejné.

Volební sjezd ČSSD lze hodnotit jako komedii pro hlupáky na téma „škatulata, hejbejte se.“ Sobotku 1 nahradí Sobotka 2 alias Hamáček, převléknou se kostýmy, přestaví kulisy, upraví dialogy – a cirkus jede dál. Jak hodlají socialisté řešit afroislámskou invazi podporovanou mezinárodními dohodami EU a OSN, nebezpečí jaderné války, inkluzi ve školách, ničivý vliv neziskovek na školství a politiku, rostoucí totalitu v oblasti médií včetně jednostranné politické korektnosti a propagandy, především v ČT, a v neposlední řadě právo občanů na ozbrojenou sebeobranu? Musíme se proto na závěr zeptat, pro koho se má zachraňovat pravicová ČSSD s levicovou rétorikou? Pro vlastní věrchušku a její koryta a spřátelené neziskovky, pro TOP 09 nebo KDU-ČSL, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, nebo nově pro ANO, přičemž výsledný efekt je v podstatě stejný?