Klesající důvěra veřejnosti v Českou televizi je úvodním tématem pravidelného přehledu zajímavostí ze světa médií. „V Lidových novinách jsem si přečetl článek Jana Horáka s titulkem ‚Důvěryhodnost České televize klesla na 63 procent. Reportéři by měli možná ubrat, radí expert‘. Podstatou článku je skutečnost, že důvěra veřejnosti v Českou televizi se dostala na historické minimum, tzv. index důvěryhodnosti údajně nejdůležitějšího média veřejné služby v zemi poklesl na 63 procent. To plyne z Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2017, kterou minulý týden dostala Poslanecká sněmovna od Rady ČT. Dále se dočítáme, že ‚vrcholí trend započatý už v roce 2014, kdy se důvěryhodnost stanice snížila poprvé‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vyjádřeno čísly, tak nejprve šlo o pokles ze 75 na 73 procent a od té doby se tento ukazatel drží sestupné trajektorie, kdy se přes 68 procent v roce 2015 dostal na loňských 63 procent. „To je docela dramatická informace, nad níž by se alespoň v normálním světě management a příslušný dozorčí orgán, tedy Rada České televize, musely zamyslet. Mně to trošku připomíná pravidelné průzkumy, které se provádějí o důvěryhodnosti evropských institucí, která také posledních sedm osm let meziročně klesá v řádech procent, což je docela drama. Evropská unie na to reaguje vždy jen ve smyslu ‚více Evropy‘, jak už kdysi říkával pan Barroso. Nezamyslí se nad tím, proč veřejnost – my jsme na tom se Slováky ze zkoumaných zemí nejhůře, co se týče důvěry – evropským institucím tak málo věří. Nenapadne je, jestli chyba není na jejich straně,“ poukazuje mediální analytik.

Kdo chce, aby ČT fungovala podle zákona, by zasloužil na pranýř

Jde o oblíbené řešení problému spočívající v tom, že když se mi něco nedaří, tak za to může někdo jiný. „Tomu se říká v manipulačních technikách efekt třetí osoby. A Česká televize se chová úplně stejně. Ústy svých představitelů nám sděluje, že za to zjevně v žádném případě nemůže ona, ale ztráta důvěryhodnosti je způsobena vnějšími okolnostmi. Tedy jednak zpochybňováním její nezávislosti ze strany tzv. alternativních médií, dále falešnými internetovými zprávami, aktivitou trollů na sociálních sítích, ale také tím, že za uplynulý rok patrně jako nikdy za dlouhá léta čelila verbálním útokům v podání vysokých představitelů politické reprezentace,“ cituje Petr Žantovský z článku důvody, které podle představitelů České televize stojí za tím, proč jí lidé věří čím dál méně.

A vysvětlení ČT převádí do srozumitelného jazyka. „Za to, že se pan Moravec neumí pořádně zeptat, že nepůsobí jako nestranný novinář, že většina moderátorů a lidí pracujících v České televizi na postech viditelných na obrazovce – reportéři, redaktoři, moderátoři – působí buď bezradně nebo propagandisticky, nemůžou oni, ani vedení ČT, vedení redakcí, editoři, ale za to přece může prezident, pan Okamura, pan Babiš a já nevím, kdo všechno. Prostě politici, kteří si dovolují říkat, že Česká televize nefunguje tak, jak by podle zákona nejspíš měla. To, že si dovolují politici upozorňovat na to, že je zde nějaký zákon, je opravdu ‚trestuhodné‘ a měli by za to být lynčováni, pranýřováni a mrskáni někde na veřejném místě, protože Česká televize je etalon serioznosti, zákonnosti a profesionality. A kdo o tom pochybuje, ten by měl být zpráskán,“ ironicky glosuje mediální odborník rétoriku z Kavčích hor.

Absurdní argumentace Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Alespoň tak čte alibistické výmluvy ze strany České televize po vydání informace o poklesu její důvěryhodnosti. „Prostě nemůže za to ČT, ale můžou za to ošklivá alternativní média, nějací trollové a nějací politici. No výborně. Pak za to samozřejmě taky může Jaromír Soukup – stále ještě podle České televize – který rozjel seriál v pořadu Kauzy, kde několikrát za sebou provozoval za ČT takový coming out, abych tak řekl, obnažení střev problému jménem Česká televize. Ukazoval na to, jak funguje ekonomika, jak se tam ztrácejí peníze, jaké tam jsou nepotistické vazby a tak dál. To jsou věci, které jsou začasté už známé, protože nejpozději už loni v dubnu zazněly v Senátu v jedné analýze bývalého ekonoma České televize, který přiblížil, jak se v ČT hospodaří s tzv. fondem televizních poplatků a jak se tam ztrácejí miliardy,“ připomíná Petr Žantovský.

Ředitel TV Barrandov podle něj pravděpodobně pracuje s podobnými informacemi, jenom jim dává velký mediální prostor. „Také si můžeme všimnout, že od té doby sledovanost jeho publicistických pořadů, ať už si o nich myslíme cokoli, roste poměrně radikálním způsobem. To, že pan Soukup je na obrazovce každý den a má tam asi pět formátů, nám může přijít úsměvné do okamžiku, než si uvědomíme, že je to jeho televize, kterou si platí a může si tam exhibovat od rána do večera jako pan Peterka na televizi Šlágr. A je potom na výběru publika, jestli se mu to líbí, nebo ne. Ale tím narážím na naprosto absurdní argumentaci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která tvrdí ústy svého předsedy Krejčího, že vede s Barrandovem správní řízení o přestupku z důvodu – cituji – porušení zásad objektivity a vyváženosti,“ pozastavuje se mediální analytik.

Soukup pomáhá očistit veřejnost od pocitů zneužití a okrádání

Tím má zřejmě být, že šéf TV Barrandov v pořadu ukazuje nějaké grafy, čísla, fotky politiků či reprezentantů České televize. „Ale i jiných firem. Rozdává si to na celé čáře s polovinou české společensko-kapitálové věrchušky. Nevím, jestli je to cílená společenská sebevražda Jaromíra Soukupa, nebo jestli jsou za tím ještě nějaké větší a vyšší zájmy, do nichž nevidím. Ale to je koneckonců vedlejší. Podstatné je, že se takto dostávají k veřejnosti informace. Nevidím nejmenší důvod, proč by měl pan Soukup jako majitel televize telefonovat do ČT paní Blinkové nebo někomu jinému z tiskového oddělení a říkat: ‚Paní Blinková, jestlipak víte o tom, že váš fond televizních poplatků se za poslední tři roky zmenšil ze čtyř miliard na dvě miliardy?‘ No a paní Blinková řekne: ‚To si musím zjistit, tyto informace k dispozici nemám, nejsem oprávněná je říkat.‘ Nějak se vymluví a nic z toho nebude,“ míní Petr Žantovský.

Diví se, že tomuto by se podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mělo říkat vyváženost. „No já tomu říkám šaškárna a alibismus. Takže oceňuji pana Soukupa, že se k těmhle naprosto prázdným praktikám neuchyluje, protože by tím zabíjel svůj vlastní vysílací čas, který je tu a tam, jak nám vždy hezky oznámí, zapotřebí věnovat reklamnímu brejku. Televize Barrandov se stává určitým folklorem sama pro sebe a takovou užitečnou kanalizací, ne ve smyslu vulgárním, ale ve smyslu spíš psychologickém, jak kanalizují určité sociopsychické nebo psychosociální tendence ve společnosti. A Jaromír Soukup věru napomáhá tomuto očištění veřejnosti od těch pocitů obelhání, od pocitů zneužití, od pocitů okrádání, protože jsme okrádáni o tu veřejnou televizní daň – to je skutečnost,“ tvrdí mediální odborník.

Vřelé doporučení pořadu, kterému chybí objektivita a vyváženost

Je přesvědčen o tom, že by se nad zprávou o klesající důvěryhodnosti měli v České televizi opravdu vážně zamyslet. „Ale měli by se nad ní zamyslet i politici. Nejsem pan prezident Zeman, abych říkal, že mají, nebo nemají přijímat výroční zprávy. I když musím říct, že jsem byl překvapen, že výroční zprávy o činnosti i o hospodaření za rok 2016 byly bez dalšího ve volebním výboru doporučeny a puštěny do pléna. To mě – musím říct – docela překvapilo, protože mám za to, že ve všech těch výročních zprávách minulých let je dost materiálů minimálně k diskusi. Teď neříkám k odložení nebo k zamítnutí, ale minimálně k otázkám. Otázky však položeny nebyly. Když se nekladou otázky, tak nelze čekat odpovědi. A to si myslím, že není šťastné,“ podotýká Petr Žantovský.