Klesající důvěra veřejnosti v Českou televizi je úvodním tématem pravidelného přehledu zajímavostí ze světa médií. „V Lidových novinách jsem si přečetl článek Jana Horáka s titulkem ‚Důvěryhodnost České televize klesla na 63 procent. Reportéři by měli možná ubrat, radí expert‘. Podstatou článku je skutečnost, že důvěra veřejnosti v Českou televizi se dostala na historické minimum, tzv. index důvěryhodnosti údajně nejdůležitějšího média veřejné služby v zemi poklesl na 63 procent. To plyne z Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2017, kterou minulý týden dostala Poslanecká sněmovna od Rady ČT. Dále se dočítáme, že ‚vrcholí trend započatý už v roce 2014, kdy se důvěryhodnost stanice snížila poprvé‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vyjádřeno čísly, tak nejprve šlo o pokles ze 75 na 73 procent a od té doby se tento ukazatel drží sestupné trajektorie, kdy se přes 68 procent v roce 2015 dostal na loňských 63 procent. „To je docela dramatická informace, nad níž by se alespoň v normálním světě management a příslušný dozorčí orgán, tedy Rada České televize, musely zamyslet. Mně to trošku připomíná pravidelné průzkumy, které se provádějí o důvěryhodnosti evropských institucí, která také posledních sedm osm let meziročně klesá v řádech procent, což je docela drama. Evropská unie na to reaguje vždy jen ve smyslu ‚více Evropy‘, jak už kdysi říkával pan Barroso. Nezamyslí se nad tím, proč veřejnost – my jsme na tom se Slováky ze zkoumaných zemí nejhůře, co se týče důvěry – evropským institucím tak málo věří. Nenapadne je, jestli chyba není na jejich straně,“ poukazuje mediální analytik.

Kdo chce, aby ČT fungovala podle zákona, by zasloužil na pranýř

Jde o oblíbené řešení problému spočívající v tom, že když se mi něco nedaří, tak za to může někdo jiný. „Tomu se říká v manipulačních technikách efekt třetí osoby. A Česká televize se chová úplně stejně. Ústy svých představitelů nám sděluje, že za to zjevně v žádném případě nemůže ona, ale ztráta důvěryhodnosti je způsobena vnějšími okolnostmi. Tedy jednak zpochybňováním její nezávislosti ze strany tzv. alternativních médií, dále falešnými internetovými zprávami, aktivitou trollů na sociálních sítích, ale také tím, že za uplynulý rok patrně jako nikdy za dlouhá léta čelila verbálním útokům v podání vysokých představitelů politické reprezentace,“ cituje Petr Žantovský z článku důvody, které podle představitelů České televize stojí za tím, proč jí lidé věří čím dál méně.

A vysvětlení ČT převádí do srozumitelného jazyka. „Za to, že se pan Moravec neumí pořádně zeptat, že nepůsobí jako nestranný novinář, že většina moderátorů a lidí pracujících v České televizi na postech viditelných na obrazovce – reportéři, redaktoři, moderátoři – působí buď bezradně nebo propagandisticky, nemůžou oni, ani vedení ČT, vedení redakcí, editoři, ale za to přece může prezident, pan Okamura, pan Babiš a já nevím, kdo všechno. Prostě politici, kteří si dovolují říkat, že Česká televize nefunguje tak, jak by podle zákona nejspíš měla. To, že si dovolují politici upozorňovat na to, že je zde nějaký zákon, je opravdu ‚trestuhodné‘ a měli by za to být lynčováni, pranýřováni a mrskáni někde na veřejném místě, protože Česká televize je etalon serioznosti, zákonnosti a profesionality. A kdo o tom pochybuje, ten by měl být zpráskán,“ ironicky glosuje mediální odborník rétoriku z Kavčích hor.

Absurdní argumentace Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Alespoň tak čte alibistické výmluvy ze strany České televize po vydání informace o poklesu její důvěryhodnosti. „Prostě nemůže za to ČT, ale můžou za to ošklivá alternativní média, nějací trollové a nějací politici. No výborně. Pak za to samozřejmě taky může Jaromír Soukup – stále ještě podle České televize – který rozjel seriál v pořadu Kauzy, kde několikrát za sebou provozoval za ČT takový coming out, abych tak řekl, obnažení střev problému jménem Česká televize. Ukazoval na to, jak funguje ekonomika, jak se tam ztrácejí peníze, jaké tam jsou nepotistické vazby a tak dál. To jsou věci, které jsou začasté už známé, protože nejpozději už loni v dubnu zazněly v Senátu v jedné analýze bývalého ekonoma České televize, který přiblížil, jak se v ČT hospodaří s tzv. fondem televizních poplatků a jak se tam ztrácejí miliardy,“ připomíná Petr Žantovský.