Při ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích rozdělil Petr Žantovský svou pozornost mezi elektronická i tištěná média. Z dříve uvedených ho znovu „nezklamala“ Česká televize a dokládá to hned na několika příkladech. „Ve středečních Událostech, komentářích glosoval pan Dolanský velkou veřejnou debatu demokratických kandidátů na prezidenta Spojených států a řekl doslova: ‚Byla to show. Čeká nás za dva roky také taková podobná? Nebo to bude takové to české, jako obvykle?‘, což ilustroval záběr na jeden z duelů Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Taková věta od veřejnoprávního redaktora ho pochopitelně zaujala. „Nejsem si totiž jistý, jestli se mají politické debaty posuzovat podle toho, do jaké míry jsou nebo nejsou show. Ale při této příležitosti mi chyběla jakákoli – nebyla tam vůbec žádná – analýza amerických poměrů, jakým způsobem tam volba probíhá, proč jsou diskuse demokratických kandidátů, proč jsou diskuse republikánských kandidátů, co jsou to primárky, co jsou to sbory volitelů, nic takového nezaznělo, nic, jen nula. A ta informační nula je i pozastavení se pana Dolanského nad tím, že tam je to show a u nás je show málo,“ poznamenává mediální odborník.

Ve veřejnoprávní televizi se dostali k nové technice manipulace

Ve stejném pořadu pod taktovkou moderátora Davida Borka ho rovněž zaujala jedna z debat. „Byla to úžasná rozprava mezi dvěma novináři, což byli Jana Klímová z Respektu a Václav Dolejší z Hospodářských novin. Záměrně neříkám, na jaké téma, protože to není vůbec podstatné. Jde o to, že ti dva pracují právě v těchto listech, tedy oba pracují v podniku Zdeňka Bakaly. Tak se ptám, jestli je polemikou v České televizi, když proti sobě posadí dva novináře ze dvou titulů stejného vlastníka, notabene takto vyhraněného vlastníka a takto vyhraněných novin,“ podivuje se Petr Žantovský.

„Z toho mám pocit, že už se ve veřejnoprávní televizi dostali k nové technice manipulace, a uvažuji, že ji zařadím do svých učebnic o manipulaci, protože to jsem ještě neviděl, to se mi moc líbilo. Pan Borek řekne: ‚A nemůže to být takto?‘ A oba aktéři řeknou: ‚Ne, nemůže‘. A to je opravdu nová technika manipulace, kdy si novinář, v tomto případě moderátor České televize, jakoby zachovává pozici toho vyvažujícího a k tomu si pozve autority, které mu shodně řeknou ‚ne, nemůže‘. Tak to je také docela pěkná manipulace,“ konstatuje mediální analytik.

Literní chyby a zkomolená jména nejsou nic jiného než šlendrián

Česká televize se rovněž vyznačuje tím, že se příliš nezatěžuje nějakou přesností nebo dokonce precizností. „Například ve čtvrtečním vysílání jsme byli ve zpravodajství provázeni v řádu několika minut v dolní části obrazovky označujícím danou tematiku podtitulkem ‚upchlíci‘, což je úplně běžná věc. V pondělí zase ve večerních zprávách ve 23 hodin nám moderátorka na úvod sdělila, že Czech Press Photo vyhrál jakýsi Jan Záhorský. Ale já si myslím, že ten fotograf se jmenuje Zátorský, nikoli Záhorský. Redaktorka se jmenovala Peroutková, což je samozřejmě nomen omen a nemá to žádnou souvislost s panem prezidentem,“ zmiňuje Petr Žantovský známou kauzu.

Neškodilo by proto, kdyby se moderátorka Jana Peroutková zamyslela nejen nad jménem, které nosí, ale trochu i nad tím, co znamená odpovědnost a veřejnoprávní postavení novináře. „A nad tím, že si veřejnoprávní televize nemůže dovolovat ‚upchlíky´‘ani chyby ve jménech jako ona u vítěze Czech Press Photo. To prostě nejde, je veřejnoprávní a my si ji platíme. Těch literních chyb v podtitulcích jsou miliony, já jsem teď zmínil ‚upchlíky‘, ale je to v podstatě obden běžná věc, z čehož usuzuji, že editoři České televize buď neexistují, spí, nebo je jim to jedno. Každopádně výsledku takové práce se vždy říkalo takovým hezkým slovem ‚šlendrián‘. Takže tohle je šlendrián České televize,“ hodnotí mediální odborník.

Na stránkách Lidových novin dal o sobě vědět člověk se zvláštním šrámem

Z tištěných médií ho zaujalo čtvrteční vydání Lidových novin, konkrétně článek „Země, kde se tleská východním móresům“. „Byl to moc ‚pěkný‘ článek od Zdeňka Šarapatky, publicisty a člena Rady ČT, jak se tam prezentuje. Kdo by si náhodou nepamatoval, Zdeněk Šarapatka byl ten slovutný muž, který se angažoval velice významně v kauze Olovo. Mám pocit, že to byl dokonce on, kdo celou záležitost pomohl rozpoutat. Z pozice člena poradního sboru tehdejšího premiéra Miloše Zemana vynášel informace z Úřadu vlády a sehrál tam takovou ne příliš důstojnou roli,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To tehdy znamenalo i Šarapatkův konec v roli poradce předsedy vlády. „Byl tehdejším premiérem vyražen, a proto mě trošku překvapilo, že člověka s takovým zvláštním šrámem zvolili do Rady České televize. Říkal jsem si ale: ‚Nebudeš to komentovat, také jsi tam kandidoval, nezvolili tě, tak by to mohlo být interpretováno jako závist, zaujatost, podjatost či tak něco‘. Tak jsem to nekomentoval. Ale když teď čtu článek od pana Šarapatky, který se prezentuje, že je publicista, ačkoli pokud vím, je vystudovaným pedagogem, svého času také působil na známé Univerzitě Jana Amose Komenského, ale tady ze sebe udělal publicistu. Inu, asi každý, kdo publikuje, je publicista, ale to nechme stranou,“ doporučuje mediální analytik.

Ne příliš vtipné a ne příliš inteligentní vyřizování účtů

Důležitější je soustředit se na obsah textu. „Článek se týká z devětadevadesáti procent Miloše Zemana a pan Šarapatka si s ním tady normálně a jednoduše vyřizuje staré účty. A musím říci, že ne příliš vtipně a ne příliš inteligentně. Ten článek vypovídá spíš o autorovi než o něčem jiném. Každopádně mě udivuje, že člen Rady České televize, tedy člověk, který je ve své funkci placen z našich nepřímých daní, má za správné v celostátním deníku okopávat prezidenta a zesměšňovat, ironizovat a prohlašovat věci, které nejsou příliš pěkné,“ přiznává Petr Žantovský.