„Debata o tom, kdo by mohl v příštích prezidentských volbách zvítězit nad Milošem Zemanem, má zatím jedinou odpověď: nikdo,“ stojí v úvodu nejnovějšího komentáře webu A2larm. Vzhledem k tomu, že jediným Zemanovým dostatečně hlasitým oponentem je Kalousek, který nedávno mával tibetskou vlajkou, nezbývá, než počkat na to, až Zeman sám umře, protože politicky je nesmrtelný.

Zeman si zkrátka z prezidentského úřadu udělal symbol státu, který je zároveň velmi činný. „Jeho včerejší projev k policii, ve kterém poděkoval za zásahy proti demonstrantům 17. listopadu 2015 a během nedávné návštěvy delegace z Číny, ukázal, kam až se dá formální setkání s bezpečnostními složkami posunout,“ píše A2larm. Zeman z toho udělal zkrátka vyřizování osobních účtů a ukazování na nepřátele národa, kterými jsou korupce, Kalousek a Klinika, všichni na jedné hromadě. A pochválil policii za její příkladnou práci, i přestože nedokázala lapit pachatele útoku na ono žižkovské sociální centrum.

Zeman se drží na výsluní tím, že je neustále v médiích a strhává na sebe oči všech, není tak prostor pro nikoho jiného. A přitom je neuvěřitelně selektivní. „Otírá se o Bakalu, ale s Kellnerem létá do Číny, vysmívá se novinářům, ale pravidelně se nechává obletovat devótními mediálními pohůnky, bojuje se Sobotkou, ale proti Babišovi ani neštěkne.“ Je prezidentem všech těch lidí, které zklamal Václav Havel a oni z toho ještě nevystřízlivěli.

• Celý text zde

Zemanovi prostě není nic svaté, strefuje se do všeho a do všech a jedná jako buran, což však jeho voliči vnímají takřka pozitivně, jelikož se jejich přístup změnil v „nihilistický cynismus, ‚bezvýchodný, ale náš‘.“ A proto jej také volili ti, kteří jsou zkrátka naštvaní, většinou s vlastním postavením ve společnosti a z pocitu vlastní nedůležitosti. „Jestliže někteří teoretici označují éru postkomunismu, s její snahou co nejvěrněji imitovat vysněný Západ, za dětský věk, je naše současnost jakousi pubertální revoltou.“

A jejím ztělesněním je mimo jiné i Miloš Zeman, kterému se skrze jeho mnohé výroky podařilo podpořit další rozdělení společnosti. Například i současnou debatou o Číně, pod kterou jen Zeman přiložil, přičemž investice z východu tu byly již dříve, za jeho politických odpůrců Petra Nečase a Miroslava Kalouska.

„Vládce typu Zemana, Orbána nebo Kaczyńského neusiluje o větší spoluúčast občanů na rozhodování, ale ani o to, aby se měli výrazně lépe. Musí jim stačit, že mají práci, a ne dávky,“ píše A2larm a dodává, že Zeman je „zkrátka laskavým otrokářem, na jehož vlídná slova velká část české společnosti čekala. Pohladí své věrné po vlasech, ubezpečí je, že o jejich existenci skutečně ví, a za chvíli opět zapne výrobní pás.“ Což je velmi málo na to, aby se stal prezidentem, neštěstím ale je, že ani takhle nízko nastavenou laťku nemá v současnosti kdo překonat.