„Dovolím si posoudit toto dílo z hlediska věcného obsahu (neposuzuji formu: odbornost, důkazní materiál). Věcné zhodnocení na základě toho, co o současném paradigmatu víme, si myslím, že autor nám zanechal dost originálních myšlenek, které se mohou stát základem dalších úvah. Pokusím se nastínit hlavní myšlenky a připojit k nim svůj názor. Moje připomínky jsou ležatým písmem,“ poznamenává Vlastimil Podracký.

Jak by dnes svět vypadal, kdyby evropská civilizace zanikla?

Na začátku knihy se autor zabývá výjimečností evropské civilizace s připomenutím všeho toho, co pro svět udělala. Zdůrazňuje, že svět by bez ní nebyl tímto světem, byl by něčím zcela jiným. Klade si otázku, jak by dnes vypadal svět, kdyby evropská civilizace zanikla. To je velmi důležitá otázka. Evropská civilizace zanechala ve světě takové stopy, že je nelze smazat. Jestli by Evropa zanikla pod příkrovem islámu, jsou jiné civilizace, které už nesou pečeť Evropy: Celá Amerika, Afrika, Dálný východ, který je velmi evropskou civilizací ovlivněn a který by mohl být velmi dobrým pokračovatelem Evropy. Je otázka, co by se stalo s Ruskem? Také si nemyslím, že Latinská Amerika by musela být špatným pokračovatelem. Proto se domnívám, že svět se už dnes bez Evropy obejde. Dokonce se dá říci, že „mouřenín svoji práci vykonal a může odejít“. To neznamená, že bych si to přál.

Autor velice dobře sociologicky rozebírá vliv ideologií. Jasně říká, že mnozí nositelé ideologií o nich téměř nic nevědí a přizpůsobují si je v praxi svým pragmatickým potřebám. Ideologie jsou krásné, struktury jsou vražedné. Ideologie „zamyká“ jiné myšlení. Víra v ideologii je ovlivněna tím, co potřebuji. V rámci toho popisuje autor konspirační teorie, které vznikají z potřeby zjednodušit vnímání světa do nějakého jednoho bodu a vytvořit jedinou příčinu. Z těchto dvou zdrojů – ideologie a konspirační teorie – vznikají skupiny stejně smýšlejících a věřících, stahující se stále více do sebe právě tím, že vylučují kritiky ze svých řad a stále více se soustřeďují na „mletí manter“ v jakémsi rituálu. Tito lidé potom nejsou schopni diskutovat s jinými názory, a tím vzniká právě onen stav „rozděleného národa“. Jiné názory obvykle nechtějí slyšet, a proto též vyžadují cenzuru a informační prostor, kde by byly jen jejich mantry. Jiné by nejlépe úplně zlikvidovali.

Dále popisuje autor velice dobře současnou realitu: snižující se úroveň vzdělání, klesající porodnost, nízkou práceschopnost a morálku práce, zadlužování, pád univerzit do závislosti na penězích a ideologiích, deep state – vládu byrokratů dané doby, dané ideály, vztah ke skutečným vládcům.

Degradace demokracie, zánik nezávislé střední třídy

Degradace demokracie je autorem v hrubých rysech zhodnocena, ale myslím, že by to vyžadovalo možná celou podobnou knihu na řádné vysvětlení. Je pravda, že je to způsobeno zánikem nezávislé střední třídy, která tvořila most mezi aristokracií a lidem. Autor z degradace demokracie viní novou aristokracii a státní byrokracii. Autor sice dobře popisuje obě tyto třídy a jejich vliv na dekonstrukci demokracie a nastolení vlády diktátu a chaosu, ale nevysvětluje dosti dobře jejich vzájemný vztah a předpokládá, že obě třídy jsou jaksi v souladu a pracují v jedné roli. Ve skutečnosti má byrokracie, aťsi je jakkoliv špatná, bránit zájmy demokratického státu, zatímco nová aristokracie je internacionální třída boháčů se zájmy se státem mnohdy neslučitelnými. Tento vztah je složitý a vyžadoval by asi opět další knihu.