Připomíná, že v roce 2015 ozbrojené konflikty drtily domovy i životní perspektivy lidí v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, na východě Ukrajiny i jinde.

Připomíná vzedmutí svým rozsahem nevídané uprchlické vlny, teroristické útoky a řeckou krizi. Posteskl si také nad tím, že smysluplnost veřejné debaty podryla na jedné straně absurdní míra „politické korektnosti“ a na druhé straně vzrůstající dojem, že „pravda“ jako čitelný pojem ztrácí smysl, protože informací je příliš mnoho a je stále obtížnější rozlišit ty skutečné od zlovolných výmyslů.

Přes svízele trvá něco skutečně obdivuhodného

Upozornil na to, že přes to všechno trvá „něco blahodárného a skutečně obdivuhodného“. „Práce a tvořivost, nové nápady a odvaha k jejich uskutečnění. A v tom jsme dobří nebo aspoň ne horší než jiní,“ domnívá se Horáček.

Připomíná, že v historii jsme se netěšili takové hmotné prosperitě jako dnes. „Nikdy jsme neměli tolik vzdělaných lidí, ani tak zcestovalých, ani tak svobodně se vyjadřujících, ani dožívajících se takového věku,“ vypočítává klady současné doby.

Na základě toho všeho dochází k závěru, že navzdory potenciálně vážným ohrožením a všem reálným svízelům, které prý charakterizují jakoukoli dobu, jsme na dobré cestě.

Celý text příspěvku Michala Horáčka na jeho facebookovém profilu:

Byl to krušný rok.

Ozbrojené konflikty drtily domovy i životní perspektivy lidí v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, na východě Ukrajiny i jinde. Vzedmula se uprchlická vlna, bezprecedentní svým rozsahem. Nevinní lidé umírali po zbabělých útocích teroristů. Řecká fiskální krize ohrozila ekonomické zdraví přinejmenším Evropy. Smysluplnost veřejné debaty podryla na jedné straně absurní míra „politické korektnosti“ a na druhé vzrůstající dojem, že „pravda“ jako čitelný pojem ztrácí smysl, protože informací je příliš mnoho a je stále obtížnější rozlišit ty skutečné od zlovolných výmyslů.

A tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.

A přece... něco blahodárného a skutečně obdivuhodného trvá: práce a tvořivost, nové nápady a odvaha k jejich uskutečnění. A v tom jsme dobří, nebo aspoň ne horší než jiní. Ta mašina úsilí možná ne všech, ale nepochybně spousty Čechů klape dál a přináší výsledky. Nikdy v historii jsme se netěšili takové hmotné prosperitě jako dnes, nikdy jsme neměli tolik vzdělaných lidí, ani tak zcestovalých, ani tak svobodně se vyjadřujících, ani dožívajících se takového věku...

A tak si myslím, že navzdory potencionálně vážným ohrožením a všem reálným svízelům, které ovšem charakterizují jakoukoli dobu, jsme na dobré cestě.

Kéž po ní s pomocí Boží v roce 2016 postoupíme zas o kus dál.

Česko, dotoho.