Plyn společně s ropou patří mezi strategické suroviny, které Česko z Ruska dováží. Tímto způsobem kryje přibližně 75 procent své spotřeby plynu, zbytek připadá na dodávky z Norska. Ze stoprocentní závislosti na dodávkách z Ruska se Praha vymanila v roce 1997, a to díky smlouvě o dodávkách plynu právě s Norskem. V Rusku to tehdy vyvolalo nevoli. Spekulovalo se o možných odvetných opatření ze strany ruského monopolního dodavatele Gazpromu. Firma je hlavním dodavatelem plynu pro řadu zemí ve střední a východní Evropě a disponuje největšími zásobami plynu na světě.

Česko má malou výhodu

 V souvislosti s možnými riziky přerušení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu má Česko lehkou výhodu - je totiž významnou tranzitní zemí pro přepravu plynu do dalších států EU. Tuzemské firmy (například největší dodavatel RWE Transgas) mají také uzavřeny dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu, a to nejen s Ruskem, ale také s norskými producenty.

Pojistkou proti výkyvům v dodávkách jsou i zásobníky zemního plynu. Jejich kapacita na území ČR je zhruba 3,6 miliardy metrů krychlových, což odpovídá 43 procentům roční spotřeby plynu. V jiných evropských zemích je poměr výrazně nižší.

Ruská ropa do tuzemska proudí ropovodem Družba. Dodávky však Rusko v roce 2012 citelně omezilo

Omezení či přerušení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu bylo v minulosti horkým tématem. Naposledy spor o ceny a dluhy mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2009 na více než dva týdny zastavil přísun plynu do Evropy. Krizi řešila i ČR jako předsednická země EU. Výpadky dodávek ruského plynu byly ve větší míře zaznamenány také v letech 1994 (devět dnů), 2006 (čtyři dny) nebo 2008 (tři dny).

Ruská ropa do tuzemska proudí ropovodem Družba. Dodávky však Rusko v roce 2012 citelně omezilo. Vedla je k tomu hlavně snaha diverzifikovat exportní trasy. Česko surovinu odebírá i z dalších zdrojů, zejména ropovodem IKL z německého Ingolstadtu. Ten je napojen na páteřní Transalpinský ropovod, který bývá vytížen a někdy nestačí uspokojovat poptávku.