Před slovenskými volbami se český prezident Petr Pavel nechal slyšet, že vyhraje-li Robert Fico, poškodí to československé vztahy. Byl to výrok nediplomatický a chybný zároveň, neboť po rozdělení Československa politiky už politika Čechy a Slováky nerozděluje. Neobratnost českého prezidenta využil bývalý, a nejspíše i budoucí slovenský premiér ke státnické předvolební řeči, ve které připomenul, že za příspěvek k dobrým československým vztahům obdržel nejvyšší české státní vyznamenání, Řád bílého lva.

I třicet let po rozdělení Československa platí, že to, co mají Češi a Slováci společného, není politika, ale děti. Vedle společné minulosti je nám navíc souzena i společná středoevropská budoucnost. Zda přežije EU, je ve hvězdách, ale kde žijeme a kdo jsou naši sousedé, je jasně dáno.

Mimořádný český zájem o slovenské volby měl dvě příčiny. První byl strach českého mainstreamu, že vyhraje národně orientovaný Fico, druhou byla obava významné části české veřejnosti, že Slovensko ovládnou progresivci orientovaní na Brusel. Že se v oslavujícím volebním štábu Ficova Smeru vedle slovenské hymny zpívala i česká, byl stejně emotivní moment, jako když se na Václaváku při protivládních demonstracích zpívá i hymna slovenská. Kdyby vítězství oslavovali progresivci, nezpívala by se zřejmě ani hymna slovenská, neboť v zájmu Bruselu určitě není, aby Slováci, a národy obecně, ožili.