Dost tvrdá rána pro člověka, který mimo jiné mnoho let spravoval soukromý majetek Václavu a Olze Havlovým a obchodně spolupracoval i s Karlem Schwarzenbergem. S odstupem času se ukázalo, že za tímto útokem byla pražská politika a tvrdý konkurenční boj. Všechna obvinění byla soudy odmítnuta. Trvalo to dlouhých 6 let, než se dočkal spravedlivého rozsudku soudu. Ale definitivní tečka za případem padla až nedávno, téměř po osmnácti letech, když mu Ministerstvo spravedlnosti předalo omluvný dopis (jeho kopie je v příloze tohoto článku).

 

A jak se dozvíme v centrále jeho společnosti v office parku vedle pražského Westfieldu, kde sídlí i společnosti jako IBM, Dell a další, pan Červenka je v jednom kole. Na naši schůzku odběhl z jiného jednání. Než se stihneme rozkoukat, sedíme v kanceláři a na rozhovor máme pár minut.

 

Tolik let sporů se státem, to je běh na hodně dlouhou trať. Co dělat, aby člověk tu nespravedlnost překonal a během tak dlouhé doby to raději nevzdal? 

 

„Děkuji, že se ptáte. Snadné to nebylo. Ale jak říkáte, je to všechno strašně dávno. Věřím, že dnes díky změnám, kterými naše země a zejména politická kultura v hlavním městě za posledních několik let prošla, by již k takovému vážnému pochybení celého systému policie a spravedlnosti prostě dojít nemohlo. A co dělat, aby to člověk překonal? Nezbývalo, než zatnout zuby a nespravedlnosti se bránit. A právě v téhle náročné době jsem poznal svoji ženu Zuzanu, která se mnou snášela všechny ty starosti. Takže mi to období paradoxně přineslo životní štěstí,“ říká nám s úsměvem Miloš Červenka. 

 

Na otázku, jak se vlastně dostal k developmentu, odpovídá Miloš Červenka, že ho k pozemkům a developmentu vlastně dovedl Václav Havel a Karel Schwarzenberg. Spolupráce s nimi prý Červenkovi pomohly k pochopení, v čem spočívá úloha podnikatele. Vzpomíná, že Václav Havel, který pocházel z rodiny „pražského stavitele“, mu daroval knihu pravidel pro projekt Terasy Barrandov, kterou v 30. letech minulého století vytvořil jeho otec a strýc. „Dnes bychom takové knize řekli Design Book“, směje se Červenka. Václav Havel měl podle něj poměrně přesnou vizi o architektuře a stavitelství, o čemž mu při přípravě Havlovy soukromé vily v Dělostřelecké ulici vyprávěl Bořek Šípek, s nímž ho právě Havel seznámil. Červenka pak s Bořkem Šípkem připravoval originální projekt v Praze 6. Všechny ty starosti přípravu projektu zastavily a Bořek Šípek zemřel. „Některé ztráty nahradit nejdou,“ říká zamyšleně Červenka.

 

A čemu se dnes Miloš Červenka věnuje? „Naše firmy se vracejí k projektům, které dlouho stály. Na jihu Prahy budujeme takovou novou čtvrt‘. Věříme, že jednu z nejhezčích. Přáli bychom si vytvořit co nejlepší místo pro život moderních rodin. Na přípravě spolupracujeme s několika skvělými americkými architektonickými studii.“ Mluví rychle, překypuje energií a zjevně není zvyklý ztrácet čas. Kromě omluvného dopisu Ministerstva spravedlnosti na jeho stole vidíme i podepsanou fotografii bývalého britského premiéra Tonyho Blaira s věnováním „To Miloš, Tony“ tedy „Milošovi, Tony“.

 

Poté nám Červenka zaujatě popisuje, jak s odborníky promýšlí propojení Průhonického parku, Dendrologické zahrady a lesoparku Hostivař jako obrovské rekreační zóny pro celou Prahu. Tomuto novému rozsáhlému parku je ochoten věnovat jak některé své pozemky, tak i svou energii. Optimismus neztrácí navzdory všeobecně známému faktu, že kvůli složité administraci všech možných povolení je postavit v Praze cokoliv velmi náročné. 

 

Je pozoruhodné, s jakým elánem vypráví Miloš Červenka o svých plánech. Je vidět, že vše promýšlí do nejmenších detailů. Záleží mu na kvalitě architektury, ve svých projektech sleduje nejnovější koncepty urbanismu, je cítit, že moderní development vnímá jako zodpovědnost vůči budoucím generacím.