„Přijeli jsme do Curychu z různých stran, abychom navázali kontakty s bankou, která devět let ignorovala svého klienta. Devět let, přestože byly vyzkoušeny nejrůznější možnosti komunikace,“ začal s vysvětlováním Ransdorf.

„Myslím si, že jsme se nedopustili, ani z toho nejpřísnějšího pohledu, jakékoliv kriminální akce. Bylo by dobré, kdyby se zveřejnily kamerové záznamy, aby bylo vidět, jak to celé bylo,“ dodal.

Švýcarská prokuratura se podle Ransdorfa chovala velmi korektně. Propuštěn na svobodu byl třetí den po zadržení. „Pak jsme čekali, až se vrátí, tři dny před Vánoci, pan Peter Guzmický. S ním mimo jiné máme mnoho společného, mnoho koníčků a zájmů,“ pohovořil o vztahu s mužem, který s ním byl ve Švýcarsku zadržen, a o jejich lásce k Ukrajině. „Pan Guzmický je úspěšný komunální politik,“ pokračoval ve vyprávění o Guzmickém. Ten vzápětí pokračoval v objasňování, ale až poté, co se omluvil za to, že ze zdravotních důvodů nemá zuby.

„Já jsem ten organizátor, který způsobil to, že pan doktor skončil v Curychu tak, jak skončil. Jsem chlap, a mám v sobě tolik odvahy a zodpovědnosti, že vám chci objasnit pravdu,“ řekl Guzmický. „K tomu, aby byli nepřátelé, musejí být aspoň dva. A já nemám v sobě žádnou nenávist. Naopak – vysoko si vážím profesionality, objektivnosti a lidskosti. Upřímně děkuji všem, kteří spolupracují na tomto případu. Nebudu se k vyšetřování vyjadřovat, neboť respektuji vše, co se dělo,“ řekl a pochválil si švýcarské vězení, ve kterém byl až do 22. prosince.

Guzmický následně několikrát zopakoval, že celou schůzku zorganizoval. Podle něj se s Ransdorfem ještě týden před návštěvou banky neznal a rozhodl se mu pouze pomoci s vykonáním plné moci od Vladimíra Huňka, kterou od něj Ransdorf měl a měl Huňkovi zprostředkovat kontaktní osobu ve švýcarské bance k vyřízení dědictví. „Já jsem členem rytířského řádu, jsem rytíř a bylo mou rytířskou povinností pomoci panu Huňkovi. Žádné peníze nebyly předmětem naší návštěvy,“ uvedl s tím, že se rozhodl pouze pomoci člověku, který se pokusil o sebevraždu. „Byl ohrožen lidský život,“ řekl. „A pan doktor Ransdorf hájil práva českého občana od A do Z. Na jednom místě se zkrátka sešli čestný rytíř a čestný komunista,“ sdělil.

„Najít kontaktní osobu ve švýcarské bance jsme chtěli proto, že nikdo neměl možnost cokoliv říct o rozhodnutí českého soudu. To první rozhodnutí hovoří o tom, že paní Huněková byla občankou jak české, tak švýcarské vlasti,“ řekl rozhorleně s tím, že o dědictví Huněkové rozhodoval český soud a určil platnou jednu ze závětí. „My nic jiného nechceme než to, aby bylo vše uvedeno na pravou míru,“ uzavřel Guzmický.