Děti Základní školy v Komenského ulici na otázku redakce, jak se těší do školy, odpovídaly různě. „Já se docela těším. Teď to sice bude trochu těžší a budou tam ty testy, ale to se zvládne. Už mě to doma vůbec nebavilo. Už mě bolí z počítače oči,“ řekl redakci jeden z hloučku chlapců postávajících venku.

„Těším se na kamarády a ne na učení. Učím se docela dobře, ale není to tak dobré, jako ve škole. Nechápu to tolik jako ve škole,“ rychle dodal další z nich. „Když se to tak vezme, jen malinko se těším na učení, asi takhle,“ ukázal malou mezeru mezi dvěma prsty jeden ze školáků. Všichni se shodli na tom, že u počítače se jim neučí dobře a s rodiči to doma někdy není jednoduché.

Těším se na kamarády a bojím se testů

„Do školy se mi moc nechce, bojím se na testy,“ uvedl další a k němu se přidal i další kamarád. „Z počítače jsem se moc nenaučil, ve škole se naučím víc, ale je to i o učitelích. Doma mám málo místa, tak se mi moc dobře nepíše,“ vysvětlil s tím, že nemá dost prostoru na všechny sešity a školní potřeby. Klidně by prý zůstali doma u počítače, ale bez učení. Všichni však uznali, že je lepší vidět se s kamarády než sedět pořád doma.

S maminkou k budově přišla i žákyně Tereza Bajerová, které se doma naopak učilo mnohem lépe než ve škole: „Protože doma je učení lepší. Protože nemusím vstávat tak brzo a i testy (vědomostní, pozn. red.), které děláme, jsou více v klidu. Horší byla nová látka, že nám ji učitelé nemohli tolik vysvětlit,“ řekla s tím, že na tabuli přímo ve třídě je porozumění látce snazší. Z obnovení školní docházky, i když se střídáním po týdnu, je nadšená i její maminka. „Odborné předměty jsou těžké přes počítač, když jim to učitelka třicet minut vysvětluje a deset minut dělají docházku nebo mluví o něčem jiném… Ostatní předměty má docela fajn,“ popsala svoji zkušenost.

Byly dny, kdy jsem si přála, aby to skončilo

Doma má dvě školou povinné holky. „Terezka je na druhém stupni, takže je i v učení samostatnější, i když byl začátek loni na jaře těžší. Něco povysvětlím já nebo pomůžu s úkolem, ale jinak to zvládá sama. S mladší dcerou jsem v kuchyni a něco u toho dělám. Pro ni je to horší. Učení z domu je pro ni super, protože je stresák, ale spíše se bála návratu do školy,“ uvedla její matka s tím, že s distanční výukou je to psychicky náročné, těžké je i organizování času a rozdělení pozornosti dětem. Navíc chyběly také uzavřené kroužky a zájmové aktivity.

„Byly dny, kdy už jsem si přála, aby to skončilo. Těším se jako každý, až se situace vrátí do normálu. Hospody nám nechybějí, ale klasický život, když nikam nemůžete bez omezení jít. A k tomu náhubky. V zimě občas v mrazu pomohly, ale v létě si je nedokážu představit, děti sedí ve škole od rána v respirátoru nebo roušce, a to není příjemné,“ dodala.